Výzvy

Jsme bojovníci světla.

Silou své lásky a své vůle můžeme změnit svůj osud i osud mnoha lidí.

Paulo Coelho

Po devíti měsících studia jsem zakončila kurz SPIRALDYNAMIK BASIC MED. Teď už jen zajet do IKEA a koupit si rámeček na certifikát :) Tak a teď vážně, tentokráte nebudu psát o tom, co může Spirální dynamika udělat pro Vás, ale kam doposud posunula mě.

Kurz měl celkem 4 části. Můj "vztah" s konceptem Spiraldynamik se během této doby postupně vyvíjel a teď, po návratu z poslední části vím, že jsme objevila lásku na celý život.

Doslova se "překopal" můj pohled na pohyb a terapii. S každou částí kurzu, tak jak se probíraly jednotlivé koordinační jednotky (např. hlava-pánev, dolní končetina, horní končetina....) jsem zjišťovala, kolik deficitů na mém pohybovém aparátu je. A současně jsem objevovala způsoby, jak si s daným deficitem poradit. Takže vím, kde je problém. Vím, jak ho řešit. Teď už záleží jen na mě, jestli se ho zbavím. Zvláště, je-li to deficit, který mi způsobuje bolest, "huntuju" si díky němu tělo a nejsem dostatečně výkonná a ještě abych nezapomněla, tak mi na kráse nepřidává. Výzva. Spirálka asi ne náhodou zapadá do konceptu mého smýšlení. Něco se ti nelíbí, změň to a nebo to přijmi. Ale nestěžuj si, že je něco špatně. Teď už se dostávám ke druhé části výzvy.

A tou je umět prožitek "správného" pohybu předat i Vám. Jakmile ten "správný" pohyb prožijete a uvědomíte si ho, vnitřně ho "uchopíte", tak to najednou přináší velkou radost. A nadšení. A výzvu, protože dostat se do bodu, kdy se ten "správný" pohyb vaším přirozeným automatickým dá zabrat. Na druhou stranu, "spirálit" se dá naprosto při čemkoliv (sezení, chůze, žehlení prádla, pití piva, česání si vlasů, tanci, vrcholovém sportu). Kdekoliv, kdykoliv. Je to taková meditace. Vyžaduje vysokou koncentraci a disciplínu. Zároveň uvolněnost a lehkost. A čím víc trénujete, tím pohodlněji se v tom cítíte... až jste v tom "doma".

Stejně jako se snažím o rozvoj svého duchovna, tak chci rozvíjet i "dům" pro moji duši, moje tělo. A díky Spirální dynamice konečně vím, jak na to.

Doufám, že stejnou radost a nadšení jako cítím já, budu moci ve svém životě zprostředkovat co nejvíce lidem. Ať už formou terapie, informačních kurzů nebo jako učitele.

Kdo je učitel?

Odpovím vám sám: není to ten, kdo něčemu učí,

ale ten, kdo žáka inspiruje,

aby ze sebe vydal to nejlepší, a tak objevil, co již ví.

Paulo Coelho

Spirální dynamika aneb návrat ke kořenům

Spirální dynamika (SD) je koncept, se kterým jsem se poprvé setkala ve 4. ročníku fyzioterapie při praxi na neurologickém oddělení v nemocnici u Sv. Anny v Brně. Už tehdy se mi 15 minutová demonstrace zalíbila natolik, že jsem si řekla: „Tohle se jednou naučím“! A protože všechno má svůj čas a já jsem přesvědčená, že vše se děje v takovém sledu, který je pro nás nejlepší, tak jsem se po dvou letech od ukončení výšky vrhla do studia Spiraldynamik. V březnu tohoto roku jsem začala kurz Spiraldynamik basic med a s každou další částí (už mám za sebou tři ze čtyř) mě tenhle úžasný koncept dostává víc a víc. Moji fyzioterapeutickou praxi a vnímání těla a pohybu všeobecně Spiraldynamik obohatila na mnoha úrovních a já se těším na poslední část kurzu i na další refresh kurzy v roce 2011.

Něco málo z historie SD

Koncept SD se začal vyvíjet začátkem 80. let 20. století ve Švýcarsku. Neustále se vyvíjí a propracovává mezinárodním interdisciplinárním týmem expertů SD (odborníků z oblasti medicíny, fyzioterapie, jógy, sportu a tance) a hledá tajemství lidské pohybové inteligence.

Základní principy SD

Základem je princip polarity a spirálního stočení. Oba dva principy jsou přirozené a naprosto běžné v přírodě.

S principem polarity se setkáváme všude kolem nás (magnetické pole země- severní a jižní pól, atomy – protony a elektrony, nádech a výdech, žena a muž…). Neexistuje pól bez svého protipólu, mezi protikladnými silami dochází k vzájemnému působení, ovlivňují se a podmiňují. Kloub je tvořen rovněž dvěma póly: jamkou a hlavicí, které se trojrozměrně pohybují. A protože žijeme v trojrozměrném prostoru, tak by i náš pohyb měl probíhat trojrozměrně.

SD mě už od počátku nadchla právě kvůli své jednoduchosti a přirozenosti. Pro mě je tenhle koncept takovým buddhismem pro tělo- je jednoduchý, logický, smysluplný, provázaný, všepřítomný a hlavně: funguje.

"Tělo tlumočí duši do viditelného světa". Ch. Morgenstern

Pro nastínění principu spirálního stočení cituji Dietera Allagiera: „Tyto zákonitosti protikladných sil vedou k tomu, že se veškerá rozmanitost přírody při vší individuálnosti skládá ze vždy stejných strukturálních prvků, jako např. spirála, kruh, osmička a vlna. Existuje nespočetně mnoho příkladů (spirálovitý šnečí domek, přírodní víry, galaxie) a naše tělo přitom není výjimkou. Mnohé v našem těle upozorňuje na to, že spirála je pro lidské tělo nejdůležitější strukturální princip“.

Jaká škoda, že tenhle náhled nedávají fyzioterapeutům už v anatomii na univerzitě. Museli jsme znát sebemenší výčnělek a prohlubeň na každé kosti v těle, ale že by nám entusiastickým studentům někdo řekl, podívejte, jak jsou kosti vůči sobě sešroubované, jak svaly probíhají diagonálně nebo jakým způsobem jsou orientovány kostní trámce, na to už pozapomněli. To vše ukazuje na to, jak tělo využívá výhody principů spirály pro: funkčnost, ohebnost, ekonomičnost a efektivitu. Pohybovat se podle zákonitostí spirální dynamiky znamená pohybovat se anatomicky správně – lehce, efektivně a ekonomicky (a esteticky).

V čem koncept spočívá?

SD (Spiraldynamik) je koncept, který se zabývá držením a koordinací pohybového aparátu, jeho trojrozměrnou hybností. Je to svým způsobem návod, jak správně používat vlastní tělo- naučitelný koncept „anatomicky správného pohybu“. Cituji Lenku Kazamrovou: „SD vychází z poznatku, že vývoj lidského těla a zejména jeho pohybový aparát se v průběhu evoluce optimálně přizpůsobil vzpřímené chůzi v podmínkách zemské gravitace. Příroda si hledá vždy nejúčinnější řešení, a to nejen s ohledem na pohybovou úspornost, ale i na celoživotní zachování struktur. Lidské tělo je dynamická trojrozměrná jednotka, která je plasticky tvarována a formována řadou pohybových zvyklostí (stereotypů) jak v pozitivním, tak negativním smyslu“.

Jinak řečeno: naše těla jsou postavená dokonale a při jejich správném používání nedochází ke zvýšenému opotřebování, přetěžování, bolestem a posléze strukturálním změnám. Bohužel nám nikdo zavčas nevysvětlí a neukáže, jak že s tímhle dokonalým nástrojem pracovat a zacházet a s postupem let se z dokonalého nástroje stává zdroj potíží, bolestí a v neposlední řadě nepohodlí či deprivace z našeho vzhledu.

Je to, jako když si koupíme nějakou novou mašinku. Investujeme do ní a chceme z ní mít co největší užitek po co nejdelší dobu. Co tedy uděláme? Prostudujeme si návod, jak správně mašinku používat v souladu s jejím montážním schématem. Pokud ji nepoužíváme podle její funkce nebo nerespektujeme návod k použití, nastanou potíže. Nemusíme znát její podrobnou stavbu, stačí ji pouze používat v souladu se strukturou a funkcí a dlouho se z ní radovat.

S naším tělem je to úplně stejně. Nepotřebujeme znát do detailu anatomii, abychom se mohli koordinovaně hýbat. Stačí si uvědomit póly, se kterými pracujeme a vnímat pohyb tkání mezi nimi. Póly pohyb spouštějí a tkáně se mezi nimi spirálovitě stáčejí a sešroubovávají. Pro představu si vzpomeňte, jak vypadá ručník, který ždímáte. Póly jsou jeho konce, kterými se točí v opačném směru a zároveň tak pracujete na celé ploše ručníku (tedy tkáněmi mezi póly).

SD nás vede k cítění a vnímání našeho těla. Malé, anatomicky cílené impulzy a jednoduchá cvičení vedou k většímu procítění těla, kvalitě pohybu a celkové pohodě. Jde o to, naučit se svoje tělo vnímat a pracovat s ním podle toho, jak bylo postaveno. V autoterapii (cvičení „na doma“) nejde o to, 10 minut denně cvičit a pak celý den zhrouceně sedět v kancelářské židli. Jde o to, vnímat sebe sama a zkoušet se nastavovat do takové polohy, která je pro naše tělo optimální během celého dne a upravit své pohybové zvyklosti tak, abychom si už dále neubližovali, ale naopak pracovali na tom, abychom se vrátili ke kořenům našeho dokonalého bytí. Bytí bez zbytečné bolesti, deformit a plného pohody a radosti. Jde o to, cítit se ve svém těle doma, mít ho rádi a umět s ním náležitě zacházet. Z běžného dne se pak stává nikdy nekončící cvičení.

Příjemnou přidanou hodnotou vyplývající z práce podle zásad SD je estetický efekt, který se odrazí na našem vzezření. Existuje přímá spojitost mezi držením těla a vzhledem. S „anatomicky správným“ držením těla vypadá člověk atraktivněji, mladistvěji a vyrovnaněji. Naše tělo je naší vizitkou a osobním nástrojem jednání. V dnešní době, kdy je vzhled společností považován za důležitý atribut, je tohle dle mého názoru velice příjemná přidaná hodnota :) .

Zdroje, ze kterých jsem při psaní článku čerpala: skripta Spiraldynamik pro rok 2009/2010, Lenka Kazmarová, kniha Dítě od hlavy až k patě v pohybu, Renate Lauper, kniha Držení těla, analýza a způsoby zlepšení, Christian Larsen, Claudia Larsen, Oliver Hartelt, web http://spiraldynamik.cz/ a v neposlední řadě informace, které nám na kurzech předává úžasná školitelka SD Lenka Kazmarová.

Závěr

Před dvěma dny jsme se vrátila z pětitýdenního pobytu v Thajsku a pomalu se začínám akliamtizovat na místní poměry. Jaká byla tahle již moje druhá cesta do Asie?

Ve zkratce: plná nečekaných zážitků, mnoho skvělých lidí, krádež (která v poměru skvělých zážitků zapadla hluboko do zapomnění), výborná škola, snad všechny druhy počasí kromě sněhu, posílení důvěry v sebe sama. Každému bych doporučila aspoň jednou v životě někam odjet o samotě, je skutečně výborné vyzkoušet si, jak jste schopni si poradit s nástrahami osudu...

Co se týče školy, tak jsem byla naprosto spokojená. U slepého mistra Mr. Sinchai jsem získala jiný náhled na to, jak je možno pracovat formou Thajské masáže. Bohužel jeho angličtina nebyla dostačující na to, aby zodpověděl většinu mých dotazů, to mě iritovalo, proto jsem u něj po týdnu skončila a přesunula se do školy Sunshine Massage School. Tam jsem absolvovala 3 týdny výuky se dvěma různými učitelkami. Do téhle školy se příští rok určitě vrátím, neb zde jsem nenašla ani jednu věc, kterou bych jim vytkla. Učitelky vzdělané, s naprosto dostačující angličtinou i na zvídavé nevšední otázky, styl výuky mi sedl. Mnoho nových poloh, možnost pracovat ve větší míře chodidly či lokty (bude se hodit, zvláště u konstitučně mohutnějších klientů), nové protahovací manévry (potěší klienty, kteří jsou pohybově aktivní a potřebují tělo zregenerovat a pořádně protáhnout), nové znalosti ohledně energetických drah a spousta dříve unikajících souvislostí byla odkryta. Záver ze školy: naprostá spokojenost.



Studium byla jedna číst mého pobytu. Druhá část, na kterou jsemměla vyhrazen jeden týden měla být dovolená. Jak já se těšila. Měla jsem v plánu týdne zůstat na ostrově Koh Chang a úplně se vyhnout Bangkoku, který jsem po návštěvě z roku 2008 nenáviděla. Počasí mi ale trochu zamíchalo karatmi a po třech dnech nonstop deště na ostrově jsem se s radostí přesunula do Bangkoku. Tentokráte jsem si to tam užila. Bydlela jsem v krásném hotelu s bazénem na střeše, přímo v centru města. Vzhledem k tomu, že jsme měla 4 dny na to načerpat síly a zregenerovat se a připravit se na návrat do reality Brněnské, tak jsem zvolila relaxaci. Ráno vydatná snídaně a pak až do 6 hodin do večera u bazénu na střeše. Naprosto mi to vyhovovalo, přečetla jsem dvě 600stránkové knihy, trošku se opálila a načerpala síly. Ono, komu, by se chtělo ve 40 stupních a hutném smogu chodit po památkách. Navíc, když už jsme je všechny jednou viděla. Oproti minulé návštěvě jsem si i docela dost užila nočního života, který je směsicí bavících se Thajců a zápaďáků. Seznámila jsem se s mnoha lidmi různých národností, poslechla si mnoho příběhů, nasdílela mnoho pozitivní energie, povykládala ze pár svých příběhů, probrala věci pozemské i nadpozemské a potrdilo se, že skutečně platí: jiný kraj,jiný mrav. A tím nemyslím rozdíly mezi asiaty a evropany/američany, ale i rozdíly mezi evropskou mládeží.



Celkově byl tenhle pracovní výlet nadmíru povznášející a těším se, až příští rok zase zvednu kotvy a vydám se do téhle kouzelné země.

Koh Chang "Dovolena"

V neděli v 6 hodin večer jsem byla nachystaná v guest housu, kde mě měli vyzdvihnout a dovést na VIP bus, který mě měl dopravit na ostrov. S hodinovým zpožděním mě milostivě vyzdvihli a přivezli k busu. Kolem běhalo 6 Thajců s baterkami a nářadím. Snažili se opravit motor. Po cca 40 minutách, kdy jsem z povzdálí pozorovala, jak se neustále snaží přijít na to, proč autobus nefunguje a hrabali se v jeho útrobách, ve mně začala narůstat nedůvěra. Jsou tihle lidé vůbec kvalifikovaní na opravu vozidla, které bude vézt 50 lidí 1000 km daleko? Nicméně jsem neměla na výběr a trpělivě čekala, až opraví. Opravili. S dvou a půl hodinovým zpožděním jsme vyrazili do BKK. Ráno jsem utíkala na druhý autobus, který měl dovézt do přístavu. Po cestě začalo pršet.

Koh Chang - počasí trvající 3 dny

 V době, kdy jsem vystoupila na ostrově, tak už byl déšť v plné síle (to jsem si aspoň myslela). Taxi odvezlo na pláž, kde jsem chtěla najít ubytování. Řidič mě vyhodil na silnici a než jsme se stihla zeptat, kterým směrem se mám vydat, tak odfrčel. V naději, že se déšť zmírní jsem se schovala pod střechu nejbližšího obchodu a čekala. Po půl hodině, kdy velice silný déšť neustále sílil jsme se vydala hledat. Našla. Kufýrek durch i s věcmi uvnitř, batoh durch, počítač navlhlý, já durchen durch na kost. Byla jsem ráda, že mám střechu (i když děravou) nad hlavou a neměla síly hledat ve tmě po kotníky ve vodě jiné ubytování.

Dnes už je středa, jsem konečně přestěhovaná v jiném ubytování. Jsem moc ráda, že se mi to podařilo….po dvou dnech nonstop deště (nemůžete vyvíjet moc venkovních aktivit a už dva dny mokré věci neschnou, protože je všude tak neskutečná vlhkost), nefungovala elektřina – bouřka nadělala ne ostrově velké škody a poničila jejich úžasné elektrické vedení (žádný internet nebo studené pivo, jakmile se setmělo, tak jste nemohli vůbec nic, protože nejen že bylo všude moře vody, ale i černočerná tma), nepříjemní majitelé ubytování a dva z mých kamarádů při jednom černočerném večeru okradeno o telefon a pas … to vše směřovalo k tomu tenhle resort co nejdříve opustit.

Dnes jsem zde poprvní viděla kus modré oblohy a slunce. Vykoupala se v moři a poprvé za celou dobu si připadala, že tohle má něco společného s dovolenou a odpočinkem….dnes mi ke spokojenosti chybí jenom pivo. Mám smůlu, dnes je nějaký jejich svátek „Buddha´s day“ a alkohol vám nikde neprodají….

Pokud zítra nastanou opět deště, tak odjíždím do BKK.

Je to paradox, jediné, po čem jsem toužila bylo slunce a odpočinek. Místo toho mi vesmír nadělil nonstop déšť a nepohodlí. Možná proto, abych se o to více těšila domů. Možná proto, abych si tenhle rok udělala výlet do BKK a užila si ho. Co je ale pozitivní, tak že jsme opět potkala ze pár zajímavých lidí, na vlastní kůži zažila, co opravdu znamenají monzunové deště, že život bez elektriky je celkem složitý, že buffalo (nevím, jak se řekne česky, jejich jakobykráva) dělá zvuky jako žába, nesmíte se přibližovat k opicím, neb jsou nebezpečné a že každý se s životními situacemi vypořádává jinak.

Co přinese zítřek nevím. S mírem v duši i na srdci se nechám překvapit…

Když bůh jedny dveře zavře, tak zase otevře okno

Dnes jsou to přesně 4 týdny ode dne, kdy jsem dorazila a kapitola jedna mého pobytu pomalu končí. Odpoledne se přesouvám na jih. Cítím melancholii, že tohle město opouštím. Ať už je jakékoliv, mě přirostlo k srdci. Zároveň se otvírají nové dveře a další kapitola začíná.

Myslela jsem, že tohle město už znám z minulého pobytu. Mýlila jsem se. První návštěva zde před dvěma lety byla jakási ochutnávka, tentokráte jsem nasávala Chiang Mai všemi smysly, poodhalila mnoha z jeho kouzel, o něco více pochopila mentalitu Thajců. Poznala jsem mnoho úžasných lidí, to je vždy nádhera, když narazíte na někoho, s kým jste "naladěni" stejně amáte si co předat, ochutnala mnoho zajímavých jídel,snědla tolik chilli, kolik jsme nesnědla za celý život, dennodenně hrála při komunikaci s místními Aktivity (pozn.: společenská hra, kde musíte určitý pojem popsat slovně - tady tahle možnost odpadá, když neumím thajsky - obrazem, či pantomimou), a tím si posilovala mozkové závity, pronikla zase o něco hlouběji do tematiky thajské masáže a samozřejmě do hlubin své vlastní duše.

Dnes v 18 hodin nasednu na autobus, cílová stanice Koh Chang. Zítra v 6 ráno (po 12 hodinách, ufuf) dorazím do Bangkoku, tam přesednu na další bus do přístavu Centerpoint Pier, tam hupky na loď a zítra v 16 hodin vystoupím na ostrově a začne kapitola dvě mého pobytu: Dovolená!

Jsem zvědavá, co přinese. Mojí prioritou je odpočinek, všemu ostatnímu jsme otevřená, věřím, že mi vesmír zase něco povznášejícího nadělí :)

Sunshine Advanced Side Position

V pondělí jsem začala nový kurz v Sunshine Massage School  "Advanced Side Position (back pain and pregnancy),  podle názvu vhodné proklienty s bolestmi zas a těhotné ženy. Dnes jsme pkročili tak daleko, že jsem se občas podivovala, cože to s tělem "recepienta" (přijímajícího) vůbec můžu dělat...

Dot (učitelka) se s Robem neobjímají - ploha Baby Twist

Kurz mám jenom s jedním dalším studentem. Na jednu stranu výhoda (spousta spousta času trénovat, učitelka se nám může individuálně věnovat po celou dobu výuky....). Ale: milý Rob má skoro dva metry a ke sto kilům. Trénujeme jenom spolu, takže pro mě docela makačka od rána do odpoledne.

První den jsme začali zlehka, práce na chodidlech, energetické dráhy (najednou jich je nějak moc).



Druhý den začalo přituhávat. Včera už jsme dělali tak neuvěřitelné manévry, že jsem občas měla co dělat, abych si nezavařila mozek od přemýšlení, kam že která část těla patří a kde vyvinout potřebný tlak, ale i s tím Roba vůbec do polohy dostat. Vzhledem k tomu, že mnoho pozic je velice roztodivných, tak se při tréninku hafo nasmějeme a jak je známo, i smích léčí...



Dnes jsme opakovali vše, co jsme se tento týden naučili, je toho požehnaně, ale to je jenom dobře. Mám radost, že repertoár mých znalostí se díky tomuhle výletu rozšiřuje. Těším se, až budu vše nové aplikovat a kombinovat se starými znalostmi a odvednostmi.



Thajská masáž je úžasná práve v tom, že máte nepřeberné množství možností, jak s konkrétním člověkem pracovat. Můžete se věnovat hlavně práci na energetických drahách a akupresurních bodech, zaměřit se na protáhnutí těla od prstů na nohou až po ušní boltce nebo podle svého uvážení tyto dvě hlavní metody práce propojit. Propojené je to svým způsobem tak jak tak, neb při protahování často působíte současně tlakem na energetickou dráhu/dráhy. Kromě toho, že pracujete na těle klienta, pracujete i sami na sobě. Ne nadarmo se Thajské masáži říká "jóga pro líné". V tomhle případě je líný ten, kdo je masírován, ne terapeut :)

Další věcí, ketrou na Thajské masáži miluji je její účinek na psychiku a uvolňující efekt. Mnoho lidí v západním světě žije především v hlavě. Thajská masáž vrací Vaše vědomí do celého těla. Najendou si uvědomíte, že máte prstíky na nohou, drobné svaly na chodidlech, že vaše dolní končetiny možná nejsou tak pružné a pohyblivé, jak byste potřebovali a tak by se dalo pokračovat. Není to o tom, že byste celou masáž přemýšleli, co se s vámi vlastně děje, ale najednou cítíte své tělo. Vnímáte ho. Tělo, které je domovem pro Vaši duši a které Vám dennodenně slouží ke všemu, co si zamanete. Současně s tím, jak začnete vnímat své tělo vypne hlava a to přináší neuvěřitelný uvolňující účinek. Já například pravidelně usínám.

Učitelka Dot je úžasná. Velice vzdělaná paní, vykládá mnoho příběhů z různých oblastí, o buddhismu, o thajské masáži, o způsobu života místních lidí, o zvířatech a čínské medicíně. Je hrozně milá, neustále nás krmí různými místními pochutinami, např. Tuamric, který můžeme žvýkat, nebo nám z něj připraví čaj, refresh pills (takové malé tobolky, co vypadají jak usušené morčecí bobky, ale chutnají svěže), dala nám kouzelný olej ze 108 (magické číslo) bylin, který je fakt vynikající. Včera se mi kously záda z toho, jak pracuji nonstop s Robovým mohutným těle, Dot chvilku masírovala kouzelným olejem a po bolesti ani pamtáka... A tak bych mohla pokračovat, každý den si na nás něco nového nachystá.

Zítra můj čtyřtýdenní vzdělávací maraton končí. Než jsme odjela, neskutečně jsem se těšila, že budu každý druhý den chodit na masáže a budu si užívat toho, že pro změnu někdo pracuje na mě. Realita je trochu jiná. Když trávím 7 hodin denně tím, že někoho masíruji nebo pro změnu někdo trénuje na mě (ne vždy máte štěstí na někoho s citem v rukou a nohou), tak po skončneí školy jsem ráda, že na mě nikdo nešahá a mé tělo může odpočívat. Mám v plánu si to vynahradit na ostrovech...

Cesta poznání

Cestování miluji proto, že je to jendo velké poznánvání... jiné kultury, spousty lidí a především sami sebe. Ať už cestujete sami nebo s někým. Já tuhle cestu podnikám podruhé. Obohacuje mě na mnoha úrovních a i když si občas postesknu po klidu, přátelích a pohodlí domova, nastanou okamžiky, kdy vím, že tohle všechno za to stojí.

Za poslední tři týdny jsem prožila mnoho zajímavých zkušeností. Líbí se mi to. Občas jsem zmatená, poctiy se ve mě melou, ale o to příjemnější je se pak dostat do stavu, kdy cítíte a víte, že je vše v naprostém pořádku, že vše se děje přesně podle plánu vašeho nejvyššího dobra. A chmurné dny vystřídá zářící slunce.

Je skvělé potkávat se s tolika různými lidmi. Jiné národnosti, barvy pleti, vyznání, stáří. Tady se seznámíte velice snadno. Lidé nad tím nepřemýšlí. Stačí 5 otázek:
1. Hi. How r u? (Čau, jak se máš?)
2. Where r u from? (Odkud jsi?)
3. R u travelling on ur own? (Cestuješ sama?)
4. For how long have u been here? (Jak dlouho jsi tu?)
5. Where r u heading to? (Kam míříš?)
A je to...

Nekonečně mnoho možností interagovat v cizím prostředí, být součástí příběhů jiných lidí, podílet se na jejich cestě, sdílet s nimi kus svého života (může to být hodina, den, týden...někdy z toho vznikne přátelství na celý život). A když se vám nechce interagovat s lidmi, jste sami se sebou, což je mnohdy taky velice povznášející a zajímavé.

Je super, když poznáte někoho, kdo tu žije delší dobu a poodhalí vám kus z mentality tohoto národa. Není jednoduché pochopit jejich svět. Jiný kraj jiný mrav. A to vidíte nejen na místních, ale i ostatních cestovatelích. Každý máme svůj svět, který je ovlivněn mnoha aspekty, a není můj svět lepší něž tvůj, jeho, její... Je to o neustálém tréninku nesouzení. Nesouzení okolí, nesouzení sebe.

Uvědomíte si, jak některé věci, ketré berete jako samozřejmost tak samozřejmé nejsou, jak výjimečná je vaše rodina, přátelé a když se dostanete do stavu nouze, tak i když se může zdát, že jste sami, tak sami nenejste. Když prožíváte okamžiky štěstí, prožívají je vaši blízcí s vámi, protože je máte neustále v srdci a já věřím, že mé štěstí se k mým blízkým odstane, i když přes půl zeměkoule.

Jídlo, doprava, infrastruktura, systém vzdělávání, naprosto běžná a všeobecně respektovaná transsexualita, bezdomovští psíci, švábi, oblečení, všudypřítomné bělící produkty na pleť.... to už jsou jenom takové perličky  :)

Mnoho radosti, smíchu, občas ze pár slz, někdy zamtek, jindy vítězství sama nad sebou, přítomnost a neustálé objevování.

Kdo by to nemiloval, že?

Zakončení v Sunshine School - basic course

Včera jsme zkouškou zakončili dvoutýdenní kurz v Sunshine Massage School. A zakočili jsme ho vskutku velkolpě :)

Naše malá studijní skupinka s učitelkou Air

Protože jsme byli s výukou moc spokojeni a Air nám přirostla k srdci, rozhodli jsme se ji překvapit a připravili odpolední porgram.

Dali jsme si sraz u východní brány, ponasedali na scůtříky (já jela na jednom ještě se dvěma lidma, thajci to dávaj i ve čtyřech!) a vydali se na střechu jednoho obrovského hotelu v Chiang Mai. Výhled v rozsahu 360 stupňů, za horami zapadalo sluníčko, na stole drink, v pozadí přijemná živá hudba. Pak se přesunuli na večeři do Salad Koncept. Naprosto luxusní obrovský salát dle vlastního výběru, od zeleniny, přes dresink, druh sýra či masa, tahle večeře předčila dokonce i návštěvu japonské restaurace.

Zakončení v jazzovém klubu s živou hudnou a rozhovory o věcech pozemských i nadpozemských s lidmi, kteří jsou nalazeni na podobné vlnové frekvenci jako vy...

Švábík lechtající vás na holé nožce pod stolem a krysa přebíhající mi přes chodník po cestě domů byly jedny z poslendích úsměvných okamžiků tohoto krásného dne.

Tha Pae Gate Exhibition

Tha Pae Gate je východní brána centra Chiang Mai.

Každou neděli se na ulici vedoucí od brány Tha Pae směrem do centra a v okolí brány pořádají trhy. Nic moc pro mě, němám ráda davy, tentokráte jsem však byla ráda, že jsem do této lokality zavítala. Čekal mě velice příjemý a zábavný zážitek...

V 6 hodin jsem měly s holkama ze školy sraz u brány. Čekám, najednou se objeví Melani a čekáme na další kočenku spolu. Všude kolem nás proudí davy mladých thajských dětí ve stejnokrojích, koukáme koukáme, co že se to děje.

I přiběhnou 3 holčičky a rychle anglicky drkocají: pojď, pojď, pojď s námi. Tancovat. Prosím, prosím. Lapnu Melani a utíkám s nimi. Postavíme se do řady a už to začíná, klučina bubínkuje, my tančíme free-style. Bylo to super. Dětičky děkují, my potěšeny, že jsme se mohly zůčastnit.

Stojíme u brány a čekáme na dlaší spolužačku. Přichází. A s ní nová skupinka stejnokrojovaných holčiček. Prosím, prosím, tančit s námi. Pojďte. Lapnu holky a vleču je za pidithajkama. Tentokráte dostáváme instrukce. Musíme sledovat jejich rutinu. Malá ukázka, a už se tančí! Smála jsme se z plna hrdla, stejně tak moje spolužačky a stejně tak pidithajky a pidithajci studentíci. Bylo to velice rozverné, upřímné, radostné, povznášející a svým způsobem dojemné. Ta jejich radost, že jsme se podíleli na jejich vystoupení a oni dostali kladné hodnocení od učitelů byla úžasná!

TIT (This Is Thailand)

Vše, co na následujících řádcích budete číst je můj osobní úhel pohledu. Neberte to proto jako popis Thajska, ale popis toho, jak určité věci vnímám a jaké emoce to ve mě vyvolává.

Turismus: tahle země je živá především z turistů, nechápu proto tu diskriminaci. Za jídlo a v místech, kde se platí vstupné platíte o hodně větší částku, než místní obyvatelé, v taxi samozřejmě taky. Předpokládají, že turista = bohatý. Není to tak, potkávám mnoho mladých cestovatelů, kteří v Asii stráví třeba 6 měsíců a na vše si vydělali sami. Stejně tak potkávám lidi, kteří zde dělají různou dobročinnou činnost, aniž by za to byli placeni.

Místní lidé jsou velice přátelští, milí a dobrosrdeční (dávám to za vděk buddhismu). Musíte se však naučit rozlišovat mezi upřímně vyjadřovanými emocemi a přetvářkou. Nenechat se ošálit těmi, co se z vás jenom snaží vytáhnout peníze. O to krásnější pak je, když se setkáte s někým, kdo vyjadřuje upřímnou radost z toho, že si s vámi může povídat nebo vám pomoct nebo se na vás jen od srdce usměje. Jsou pracovití, pracují tvrdě a rukama. Ne jak u nás, na všechno máš stroj, který to za tebe udělá. A mají rádi zvířata, protože jinak by to množství pejsků bez domovu nemohlo přežít. Vidíte je všude, jsou prapodivní, neurčité rasy, většinou trpí nějakou kožní chorobou, ale nevypadají, že by trpěli hlady.

Na druhém pólu my, turisté. Je nás tu stejně jako komárů. Baví mě poslouchat jejich příběhy, sdílet část mého výletu, když se zadaří potkat někoho, kdo jede na stejné vlně jako vy a strávit s ním/ní různé dobrodružství.
Udělala jsem si ze pár boxů, do kterých je můžete většinou během okamžiku šupnout. Nerada škatulkuju, ale pro popis je to jednodušší.
Je tu mnoho lidí cestujících o samotě, stejně jako já. Ty mám asi nejradši, protože jsou to většinou lidé, ketří se skutečně zajímají o místní kulturu, zvyky, chovají se k téhle zemi s úctou.
Pak jsou tu skupinky mladých děvčat a kluků, hromada z nich z anglie, kde je zvykem, že před nástupem na univerzitu si udělají dlouhý výlet do asie, austrálie, nebo kamkoliv jinam. Co jsem vypozorovala, tak u nich je v popředí zájmu noční život, nákupy, jídlo a zábava všeobecně. Tahle škatulka tu podle mě převažuje, mám pocit, že právě proto si místní myslí, že jsme nevychovaní zbohalíci ze západu.
Další skupina jsou postarší pánové (najdou se však i mladíci), kteří sem jezdí za sexuálním turismem. Je to tu naprosto běžné a mě osobně to připadá nechutné. I když to potkávám na každém kroku, stále tohle téma řeším, snažím se objevit podstatu, kterou však nenacházím.

Je to zde pro mě neustálý trénink nesouzení.

Doprava: skoro nikdo tu nechodí pěšky. Všichni jezdí na scooteru, autem nebo red truckem. Chudí (a já) jezdí na kole. Dopravní předpisy neexistují. Nebo jsem zatím neobjevila jejich podstatu. Musíte chytit rytmus a pohybovat se stejně jako ostatní. Chaoticky, bystře, oči vpředu, vzadu i po stranách. Jakmile se snažíte řídit podle nějakých směrnic, jako třeba semafor, přednosti v jízdě, tak jste ztraceni, když dobře, mrtví, v krajním případě.

Místní jídlo miluju. Ty barvy, tvary, chutě, vůně mě fakt baví a neustále nacházím nové a nové zajímavosti. Asi tu mají hodně rádi maso, protože většina stánků prodává maso na špejli v roztodivných podobách. Sladkosti jaou fantastické, čerstvé ovoce jakbysmet. V jídelnách pro místní si vždy můžete nalít z kýblu vodu a naházet si do ní led. Zadarmo. Když jdete do restaurace pro turisty, musíte si vodu koupit. I proto se radši stravuji s místníma. A chilli, všude hromady chilli (fish sauce s chilli, chilli v octu, sušené chilli, celé chilli papričky - to vše v nádobkách na každém stolu, ovšem převážně v jídelnách pro místní), ráj pro mé chuťové buňky.

Thajsko je krásné, barevné, roztodivně voňavé, usměvavé, příroda dechberoucí, na druhou stranu dokáže být i pěkně ostré. Vnímám to všechno velice silně, je to o životě tady a teď. A to nejen zde, ale všude na světě...

dny utíkají

Dny utíkají... dnes už čtvrtek, skoro půlnoc. Není času na zbyt, natožto na psaní blogu....

Ráno do školy, odpoledne ze školy... šílená zácpa, inhalace výfukových výparů ve 40 stupních ve stínu (tady jezdíte většinou na slunci v padesátkách v 4:30 odpoledne v největší dopravě),současně se soustředit, ne na dopravní předpisy, ale na vlnu, po které se zde jede. Nejedeš na vlně, nepřežiješ. Smysly se vám bystří na maximum, adrenalim koluje v žilách, pot šplíchá ze všech pórů, když se dostanete domů, poděkujete bohu, že vám dělal na cestě spolešnost. Sprcha, jídlo, úkoly.

Dlouho jsem nepsala, neb jsme byla v ne neveselém, ale ani ve veselém rozpoložení. Dnes jsem se přestěhovala již do 4. pokoje v guest housu, ve kterém bydlím od počátku příjezdu do Chiang Mai. Důvod? Nevychovaní Irové, kteří nedokážou pochopit fakt: sdílím - resektuji ty, co se mnou sdílejí. Je to jenom jedno z dlaších připomenutí...toho, jak vděčná jsem za svou výchovu, hodnoty, které mi byly předány, důležitost respektu vůči sobě samé (tím pádem i okolí) a nebát se toho, otevřít pusu a ozvat se,když vás něco točí...

Bohužel se tu mnoho cizinců chová jak hovada. Není pak divu, že vás lidé soudí na základě zkušeností s těmito indidui. Je to jak u nás. Cikán - krade, dělá binec. Předsudky. Předsudky podložené zkušenostmi s většinou. Myslím, že i proto jsem byla okradena. Místní nabývají pocitu: cizinec = bohatý. Oni nevidí, že člověk, který si tu žije jako prase v žitě patří ve své zemi k naprostému průměru. Mám pocit, že mnoho lidí ne jen, že nemají respekt vůči téhle zemi, ale ani vůči sobě.

Je to uzavřený kruh, pokud nezměníme přístup my - farangové (cizinci), nezmění se ani přístup místních. Je nejsnažší začít sami od sebe. Lidé však milují výmluvy, neradi se rejpou ve svém vlastním svědomí a vědomí.

V průběhu minulých dní se naskytla další příležitost poděkovat vesmíru za opatrování mé osoby. Předevčírem jsem jela do školy a na křižovatce u mého guest housu sražená holčička školního věku na scooteru, ne víc než 12 let, roztříštěná lebka, krve jak z prasete... co je oproti tomu ztráta věcí? (děti školního věku zde jezdí na motorkách běžně).

Další z věcí, co mě vytočily byla národní pošta. Otvírá 8:30 (škola začíná 9:00 na druhé straně města) a zavírá 16:30 (škola končí 16:00 na druhé straně města). Když přijdete do office, pošlou vás od jedné přepážky ke druhé, od druhé ke třetí, od třetí ke čtvrté... kam by taky spěchali, že? Než se dostanete k cílové přepážce, už byste měli být na cetě do školy. Na jednu stranu je to příjemné, vidět ten poklidný a nestresující se postoj, na druhou stranu, když potřebujete něco vyřídit v limitovaném čase, tak se to stává překážkou.... samozřejmě je to příležitost k tréninku duševní gymanstiky. Posledních pár dní začínám mít pocit, že se ze mě stává duševní vrcholový sportovec.

Člověk si tu uvědomí spoustu věcí. Potkáváte zde mnoho různých lidí, pozorujete interakce, odhaĺujete příčiny chování (domýšlíte si), odhalujete svoje slabé i silné sránky (zvádnete to, co byste nidky nevěřili, že dokážete, poperete se s tím, co byste mysleli, že vás semele), děkujete za všechny příležitosti, které vás vedou k novým nhledům a za možnost poznat, co se ve vás skrývá....

Čas jít spát.

Miluji evropu, miluji asii, miluji poznávat nové lidi a sama sebe, vážím si všeho, co mám doma i co mě potkává na cestách... život je jedno velké interaktivní dobrodružství a já se snažím si to užívat, vědomě, přítomně, opravdově.

Sunshine Massage School

Dnes jsem započala třítýdenní výuku v Sunshine School.

• krásná čistá budova - nedůležitý faktor, který však potěší,
• počet studentů ve skupině 6 - vynikající,
• učitelka Air - paní s více než 10ti lety praxe, mluví "výborně" anglicky, překvapivě dobré znalosti anatomie (s tím jsem se tu skutečně nesetkala) a během toho, co se představovala nám řekla magickou formuli: "Když se na něco zeptáte a nebudu znát odpověď, tak vám ji do druhého dne zjistím".

Každý den začíná stejně: motlitba vyjadřující vděk zakladateli Dr. Shivagovi, následuje pětiminutová meditace. Něco málo teorie a praktická část výuky. Na rozdíl od předchozí školy se zde klade důraz na postavení terapeuta, takže se zbytečně nehuntujete i na přesnou techniku provedení. Tím, že jsme jen 3 páry, tak nám může věnovat Air dostatek času individuálně, hodně povídá i o tom, proč se co dělá a zatím by ode mě jako studenta záskala titul nej Thai massage Teacher :)

Thajské jídlo

Já thajskou kuchyni miluji. Na každém rohu spousta čersvého šťavnatého ovoce, rýže, nudle (rýžové), morning glory (něco jako místní kapusta, ale vynikající), čerstvé krevety a chilli, hodně chilli :) Asi je návykové, ostatní chutě v jídle vyniknou a mám pocit, že jsem vypálila všechy potenciální parazity v trávícím traktu. Jedinou nevýhodou je, že se po něm potíte ještě tak 3krát více, než normálně. A v těchto podmíkách je to už co říct, ale vždycky se dají hranice ještě někam poposunout, jak je vidno.

Nejradši jím na ulici, s místními lidmi, za levno, jenom vás trochu stojí energie vysvětlit, co že to vlastně chcete, neb tihle lidé skutečně anglicky nemluví. Zato já se naučila nové thajské slovo: vynikající a moc vynikající :)

Jak je vidět z obrázků, ráj pro masožravce, což mě moc neoslovuje, ale ráda na to aspoň koukám, občas mi div oči z důlku nevypdanou, na čem si tihle lidé pochutnávají. Proti gustu žádný dišputát :)

Doi Inthanon National Park

Národní park je dechberoucí místo a výlet do něj byl... úžasný, zábavný, obzory rozšiřující a zase poskytl možnost vyzkoušet, co všechno vlastně snesu. A potvrzení, že vždy záleží na úhlu pohledu, jakým se díváte na konkrétní situaci : point of view - view point :)

Něco málo informací o Doi Inthanon National Park: nejvýše uložené místo v Thajsku, 2565 m nadmořské výšky, rozloha 482 km čtverečních. Park musíte projet vozem/motorkou, středem se vine hlavní silnice, od vjezdu do parku na konečnou stanici - chedi Phra Mahathat Naophamethanidon v délce 47 km, po jejích stranách se vždy odbočuje na vyhlídky - najdete 3 krásné vodopády - Mae Klang, Wachiratan, Siripum a panenskou přírodu s nejrůznějšími obrovskými stromy, hory, údolíčka plná rýžových polí a skleníků s čajovníkem, a mini vesničky s původními domordoci obývajícími tuhle oblast.

Výlet začal v 8:30 ráno. Nasnídat, jít se Simonem (s ním jsme podnikla tohle dobrodružství) půjčit motorku a vydat se na cestu. Než jsme dojeli do města Chom Thong, kde se odbočuje z highway (řekla bych, že je to obdoba dálnice), měla jsem trošku připeklá záda a Simon hodně připeklé ruce. Najednou se na obloze začaly rojit mraky a deštík začal. Když jsme dojeli na hranice parku, už pršelo celkem dost. Nenechali jsme se odradit a vesele se vydali do parku. Za 20 minut déšť ustal a mi si libovali, že aspoň není takové vedro.

První 3 zastávky byly vodopády, pak jsme si zajeli omrknout rýžová pole, které jsme spatřili ze silnice a našli ci cestičku, jak se k nim dostat. Stálo to za to, rýžová pole jsou ojedinělý architektonický úkaz. A kromě polí a minidomečků místních jsme viděli nejkrásnějšího motýla, co jsem kdy viděla. Měl dost možná přes 15 cm rozpětí křídel, horní obrovká černá, dolní menší křidýlka sytě žlutá a červené tělo. Asi tak 5 minut si kolem nás poletovat a předváděl se. Během stoupání po 47 km dlouhé silnici nás větřík šlehal do tváří a cuchal vlasy a čím výše jsme byli, tak i chladil. Z počátku příjemně, na vrcholu hory už nepříjemně. Poprvní v životě mi byla v Thajsku zima. Když jsme vystoupali na vrchol nejvyššího místa v Thajsku a před námi se rozprostřel výhled na dvě proti sobě stojící chedi (nevím, jak bych přeložila), ani ten "mráz" nám nevadil.

Chedi obklopeny zahradami s všemožnými barevnými květinami a výhledem na celý park. Počasí se střídalo z minuty na minutu, chvíli řerná obloha, mráz a z údolí stoupající oblaka hutné a vlhké mlhy, chvíli svítilo slunce a žhnulo nám do tváří i do zad, pálilo ještě víc již spálené tělesné partie a nutilo naše tělo produkovat velké množství potu. Na fotkách jde dobře vidět, jak vypadají stejná místa z pohledu pod mrakem a bez mraku. Vypdají jinak a přitom sálají stejně krásnou atmosféru klidu a míru.

Cesta parkem zpět dolů byla 3krát rychlejší, než na vrchol (to se nám skoro zavařila motorka, asi není na takové stopupání zvyklá). Už jsme byli docela dost zmrzlí a těšili do nižších poloh na teplíčko. To jsme ale něvěděli, co nás čeká. Vyjeli jsme z parku, začalo mrholit a déšť sílil. Posledních 40 minut cesty domů byly silnice víceméně pod vodou, liják jak "sviňa", provazy vody tekoucí z nebe. My promočení až na morek kostí, vyzmrzaní, navíc v té rychlosti vás velké kapky vody bodají do kůže a vodu máte i v očích, takže se špatně kouká na cestu. Když jsme přijeli do Chiang Mai, vítězoslavně si dali high five :) Zládli jsme to, během dne viděli různé krásy přírody, zažili snad všechny možné druhy počasí od žhnoucího slunce a "simpsonovských" mraků po tropický liják, jako bonus na obloze viděli písečnou bouři (pravděpodobně přivátou z Číny).

Byl to úžasný den, na který budu hodně dlouho a ráda vzpomínat.

Mr. Sinchai - 4. výukový den

Dnes už popáté ke slepému mistrovi. Jsem přesvědčená o tom, že je to dobrý masér i terapeut. Bohužel je tu jazyková bariéra, mluví dostatečně k tomu, aby vyučoval, ale většina mých otázek zůstává nezodpovězena. To mě trošku rozčiluje, ale už jsem se s tím smířila, nic jiného mi koneckonců nezbývá :)

Naposledy jsme dělali masáž zad, velice příjemné, hodně práce s lokty, tahle lekce se mi zatím líbila nejvíc.



Bouhužel tu většina masérů nemá ponětí o podrobnější anatomii, vše se dělá intuitivně. Když nám ukazují akupresurní body, řeknou: tady. To mě hrozně vytáčí. Každé tělo je jiné a pojem "tady" vypadá jinak na drobné postavě a na robustní postavě. Když se zpetáte, jestli je to v úrovni 3 bederního obratle, tak nedostanete odpověď. Asi je musím hrozně prudit, protože se neustále ptám a rýpu.



Jako fyzioterapeut jsem zvyklá na jiný přístup. Ale musím si uvědomit, že tohle není fyzio. Tohle je tradiční umění, předávané z generace na generaci a je to o něčem jiném, než jenom hňácat maso. Je to celé spirituální učení. Spjaté úzce s buddhismem. Ke každému klientovi přistupujete s láskou a pochopením.



Mě se nejvíc líbí, když člověk propojí svoje znalosti ze západní medicíny a práce s fyzickým tělem a thajskou masáž, vznikne výborná technika, máte nepřeberné množství možností, jak postupovat a z čeho vybírat. Ne jen vzhledem k problému klienta, ale i jeho fyzické konstituci. Protože se v thajské masáži používá váha celého vašeho těla, je pro mě snadnější pomáhat si touto technikou u robustních jedinců, kde je práce pouze prsty velice náročná.

Dnes mě čeká poslední den u něj, přes víkend se rozhodnu, zdali budu pokračovat i příští týden souběžně se Sunshine School.

5. den (1.7.) - zbytek dne

CMU (Chiang Mai University) je na kraji města. Na kole cca 20 minut jízdy, takže celkem daleko. Po příjezdu do CMU jsem se snažila najít PR Office, abych zjistila, kam se v obrovském areálu vydat. Nastala chvíle napětí, když mi na ředitelství řekli, že žádná prodejní výstava v areálu není. Po chvilce usilovného přemýšení si paní uvědomaila, že vlastně je, ukázala mapku já se na gingrovi vydala do budovy č. 43 na druhé straně areálu. CMU je město ve městě, na kole cca půl hodiny cesty z jednoho konce na druhý. Našla, koupila a domů jela s red truck  - taxi, nacpala jsem se do něj i s kolem a nákupem.

Red truck je státní taxi, neměli by se vás snažit natáhnout. Zvolila jsem tuhle variantu, k foťáku jsem dostala tripod a igelitka s nákupem v košíku by byla příliš snadný lup. Nejsem paranoidní, jenom nechci vytvářet příležitosti pro další nepříjemnost.

Mám radost, že znovu mohu fotit. Některé věci je těžké popsat a je prostě jednodušší je vyfotit. Jako tohle knihkupectví  - ráj milovníků manga komiksů.

Zbytek dne jsem strávila bloumáním po městě a focením, večer škola u Mr. Sinchai a noční zajímavé setkání s místními obyvteli.

5. den (1.7.) - veselé ráno

První červencový den. Já se na něj krásně vyspala, 9 hodin spánku a cítím se o 300% lépe než předchozí rána po zhruba 4 hodinách spánku. Kvalitní spánek a dobrá snídaně - základ úspěšného dne. Zrovna snídám, každý den to samý. Asi bych měla občas udělat změnu, ale zatím mě tenhle kopec ovoce baví. A dnes mi tam dali nějaké nové ovoce, tu chuť nepoznávám.... Same Same but Different. To je místní superoblíbená hláška. Je na tričkách, upomínkových předmětech a ti, co umí anglicky ji často používají. Mě se moc líbí. Dá se aplikovat na mnoho oblastí života. Všichni jsme ze stejného těsta, ale přesto jiní. V thajské masáži je mnoho hmatů, které jsou skoro stejné, ale přece se v něčem liší. A tak by se dalo pokračovat.

Dnešní plán: koupit foťák. Včera mi ti vtipálci řekli, že si foťák koupit nemůžu, protože odvezli všechno zboží na nějakou výstavu do Chiang Mai University. Když jsme chtěla, aby mi prodali ten kus co vystavují se slevou. Nabídli mi slevu 2%, to mě docela popudili a řekla jsme, že to teda ne. Takže směr do univerzity, ale těším se. Je to obrovská oblast s mnoha budovami,sportovišti, parkem, galerií a restauracemi, tak snad tam najdu místo, kde by měli mít ty foťáky.

Právě kolem prochází pán s prapodivnou mašinkou pod paží, vypadá jako velká bazuka a fouká něco do kanálů. Vypadá to jak z nějakého sci-fi filmu, vždy se pak vyalí z kanálu bílý dým. Panebože, mraky dýmu, je tu všude kolem a je to nějaká férová chemie, asi se udusím. No nechutný, ještě že většina mého talířku s ovocem už je snězená. To by byla fotečka, takový věci se u nás nevidí a těžko se popisují.

A teď jsem pro změnu pobavila místní osazenstvo já. Píšu píšu papkám,oko vidí pohyb po mé levici, obrovský šváb 10 cm ode mě. Dobře, nebyl obrovský, ale je větší než můj kolega z pokoje. Tak 7 cm. Zaječela, odskočila, ukázala prstem, jak oni se mi smáli. Prý, musíš do něho strčit a on odejde pryč a dokonce ho můžeš nasměřovat, kam půjde. To tak.

Hned takové veselé ráno. Tady se skutečně nenudíte. A teď mi řekla slečna, že mají pro mě jinej pokoj, protože mě po krádeži přestěhovali do velkého (jiný nebyl k dispozici), takže se za chvíli budu stěhovat do svého třetého pokoje v pořadí :)

Doufám, že se doma nenudíte ani vy a užíváte života plnými doušky. Je krásný, barevný a radostný!

4. den v Chiang Mai (30.6.)

Čas letí. Středa večer, celý den v pohybu, utíká to.

Ráno mě probudila slečna domácí, policie řekla, že před 9. hodinou musím volat ambasádu. Na ambasádě dvě hodiny nezvedali telefon, pak miřekli, že pro mě nic kromě kontaktování rodiny nemohou udělat. Stejně jsem už všechno pořešila s pomocí přátel, takže to byla víceméně formalita a nebyl důvod být výsledkem zklamán.

Vydala jsem se zjistit, kde se dá pořídit foťák, protože by mě mrzelo nezdokumentovat obrazově tenhle pobyt. Nasednu na gingera, a jedu směrem, kde jsem si z minulosti pamatovala, že je obchod s elektronikou. Taky všem obchoďákům ríkají Plazza (Airport Plazza, Cenrtal Plazza, Pinthapom - nebo Panthapim...nebo taky možná ještě trochu jinak) Plazza.... Když jsem viděla typického německého starousedlíka (tučný rudý pán staršího data narození) nasedajícího na motorku, zeptala jsem se, jestli by mi mohl poradit, kde koupit foťák. Tihle starouseldíci podlě mě vlastní město - pokud jim vyloženě nejde o byznys apochybovala jsem, že by zrovna tenlhle pán měl byznys s foťákama - tak vám poradí. Jsou zanlí místních poměrů a nemají potřebu vás natáhnout. Dal přesné instrukce, za 10 minut jsem byla v Plazze, aniž bych zabloudila :). Nakonec jsem nepořídila, ale to je další dlouhá story. Snad zítra.

Pak dlouhé dlouhé bloudění městem ve snaze najít školu, 10 minut zpoždění na kurz. Takovou doravu jsem tu ještě nezažila.Jak jsem říkala, že mi je ždění na kole prospěje na zlepšení kondice, tak teď už si nejsem jistá. Ten dým, co pokrývá celé město je doslova hutný. Když ho inhalujete v 40stupňovém vedru a ještě pospícháte a soustředíte se, aby vás nikdo nenaboural a abyste nezabloudili, tak je to skutečně výživný zážitek, který asi není zdravý, zato celkem zábavný, v určitém slova smyslu...hafo adrenalin.

Dnešní výukový den moc příjemný, o tom více až později.

Ještě jedno zjištění dnešního dne. Už vím, co je původcem většiny hryzanců. Je to ovád,čili hovado. Oni tu mají ráj, celá oblast ohraničená vodním příkopem se smrdutou hnilobnou tekutinou. To oni rádi, od nás znám hovada od rybníků a vodnatých ploch. Nenapadlo mě, že jsou to oni, zde jsou vzhledově jiní. Drobní, žlutohnědí nebo žlutočerní a létají velice, ale velice tiše. NO a dnes v noci mě v novém pokoji poprvé nekousali, přičítám to za vděk spolubydlícímu švábovi. Možná se hmyzem živí...

Světlu vstříct (momentálně noci, ale i ta může pýt prozářena :) )

Chrámy v Chiang Mai

Tohle jsou poslední fotky, co jsem dnes udělala a nahrála do laptopu, než mi ukradli foťák. Chrámy v Chiang Mai jsou nádherné a jsou tu všude. Je jich tu pře 300, stejně jako v Bangkoku, který je mnohomnohokrát větší.

3. den v Chiang Mai (29.6.) - krádež

Dnešní story začíná v 00:00 a je dlouhá. Den byl velice náročný. Dnes už je vlastně zítra, středa 1:00 ráno.

Uložila jsem se vyčerpaná ke spánku ve svém pokoji (moje druhá noc zde) doufajíce, že se po náročném dni dobře vyspím. Den byl úspěšný, podařilo se mi vyřídit vše, co jsem potřebovala a těšila jsem se na zasloužený spánek. Pečlivě jsem se namazala gelem proti hmyzu a ulehla. Po chvíli se objevil první štípanec. A ještě dva k němu. Inu vstala jsem, namazala super mastičkou, co zakoupila pár hodin před tím. Zabralo to, kousance přestaly svědit. Natěšená na spánek znovu ulehám a uvelebím se. Další džoganec, a za chvíli další, a další.... ve 3:35 ráno, kdy jsem byla pomazaná od hlavvy až k patám gelem proti svědění (otoku a zarudnutí) jsem si zoufale vzala rohypnol. Byla jsem vyčerpaná z neustálého hledání původu štípanců. Komáři to nebyli. Žádný bzukot. Jenom pocit, že po vás něco leze a pak kousanec. Dokonce jsem byla už tak paranoidní, že jsem několikrát rožla světlo a číhala nehybně na posteli, jestli uvidím blechy nebo jinýho odpornýho parazita sajícího vesele mou krev. Po "roháči" jsem usla běchem chvíle, s pocitem, že jsme se transformovala ve svědící mentolový bonbón (mastička hezky mentolově vení, ale co je moc, toje moc).

Ráno jsem se vzbudila cca v 1O hodin. Oteklá, pokousaná, vyšťavená z rohypnolu. Snídaně (ovoce - meloun, mango, ananas, něco jako jablko, ale jablko to není , banán a ještě cosi plus jogurt a cornflakes - mňamka a k tomu ranní kávička) jsem se začala cítit trošku jako člověk. První sprcha dnešního dne, opět o trochu blíže čerstvé lidské bytosti) a připravena do víru a žáru tohohle kouzelného města.

Nasedla jsem na svýho "ginger" (tak jsem pojmenovala prorezlý prvorepublikový bicykl, kterému vydří napumpované pneumatiky déle než jeden den) a vydala se projet si historické centrum, mrknout na nějaké chrámy a přitom pokračovat v tréninku orientace. Bájo, chrámy krásné, všechny vypadají skoro stejně, mnohokrát jsem zabloudila a znovu se našla, už poznávám některé orientační body, natírám se poctivě sunblockem a po každé sprše aloe a užívám zdejšího poklidného života. V jednom chrámu jsem viděla, že je možné si povykládat s mnichy (trénují si tak angličtinu).Samozřejmě jsem se vydala vyzjistit, co a jak, skončila jsem s čtyřmi klučiny 21 let a jedním starším, co uměl velice dobře (na místní poměry) anglicky a měla krásnou půlhodinu rozhovoru, smíchu a pohody.

Pak rychle domů, druhá sprcha, jídlo a hupky dupky k slepému mistrovi. Cestu jsem našla skvěle, byla jsem na sebe hrdá, ani jendou jsme nezabloudila. Po školce natěšená na odpočinek nasedla na gingra a jedu domů. A tady začíná neveselá zápletka dnešního dne.

Před J.J.´s (domov) jsem zabrzdila a sesedla z kola. Tu se mihne motorkář, vezme můj baťoh a odfrčí. Jediný, na co jsem se zmohla bylo zakřičet na něj: U fucker, come back! Týpek zmizel i s mým batohem v zatáčce, mezitím se vyrojili zaměstnanci J.J´s a koukali, co se stalo.

Bágl v nenávratnu. V batohu IPhone, foťák, peněženka s kreditkou, peníze, věci do školy,mapa... Byla jsem v šoku, všechno se to událo tak rychle. Zaměstnanci zavolali policii, já jsem se snažila co nejrychleji zablokovaz kartu, aby mi zloděj nevybral peníze i z tama. Je těžké zablokovat kartu, když nemáte telefon. Majitelům nefungovalo volání do zahraničí. I zjevila se holčina, se kterou jsem se seznámila den před tím. Dala mi svůj mobil a jenom řekla, ať vyřídím, cokoli potřebuji. Kartu jsem zablokovala (respektive dokončila blokaci, kterou mi zajistil Ondřej díky facebooku, ano všichni na něj nadávaj - na facebook - ale tentokráte mi zachránil krk - nebo aspoň peníze). Mezitím se policie sbalila a aniž bych se dozvěděla, jak mám postupovat, tak odjeli. Majitelé J.J´s byli tak hodní, že mě odvezli na policejní stanici, kde jsem sepsala protokol. Taky celkem prča, vysvětlujete policajtovi, kterej neumí zbla anglicky, co se stalo a tlumočí vám kočenka, co umí anglicky tak trošku. Výsledek - zítra volat na ambasádu a ti mi snad budou schopni říct, co a jak. Dali mi podepsat protokol, v thajštně samozřejmě a tím jejich práce skončila.

Vzhledem k tomu, že mi ukradli i klíče od pokoje, tak jsem požádala o nový pokoj. Nechci přijít ještě o zbytek věcí.

Výsledek:

• nemám batoh (trvalo měsíc, než jsem ho sehnala), nemám iPhone, nemám foťák, nemám kartu s penězma ani materiály z dnešního výukového dne. 
• kartu jsem zablokovala (díky Ondřeji) avšak nevím, jak se dostat k penězům, to už se vyčerpal kredit na telefonu, co mi půjšila milá slečna
• vím, že si za to můžu sama. Pořád trpím představou, že všichni jsou hodní a dobrosrdeční. Nejsou. Člověk musí být opatrnej. A já nesmím být tak naivní.
• Jsou i dobří lidé, kteří se snaží pomoci. Majitelé mě sami zavezli na policii, snažili se tlumočit, měli snahu nechat mě zatelefonovat (i kdž to nešlo) a pak ještě koupili večeři, protože jsem žádnou neměla.
• VŠECHNO JE O.K. Přišla jsem o materiální věci. Mohla jsem taky dostat přes tlamu nebo ještě hůř.

Po vyřešní s fíkama přeskládání věcí do nového pokoje, sprchy a smýt ze sebe ten energetický mišmaš, co se ve mě nakumuloval a vedle do guesthousu na pivo. Potkala jsem spolubydlící, povykládala zápletku, všichni prjevili upřímný soucit, protože to většina z nich zažila. A osvětlili mi, jak to chodí.

Je to takhle:
Vyhlídnou si vás předem, chodíte ze stejného místa, vidí, že máte nějkaou cennost (vyjdu z domu a pouštím si hudbu na iPhonu, fotím), pak si vás jenom vyčíhnou ve vhodný okamžik a okradou vás. Tak to chodí. Teď už to vím.

Zkušenost. Zkušenost je vždycky dobrá, i když se v ten okamžik může jevit jako pěknej sranec. Já se snažím to vidět z pozitivního úhlu. Materiální věci jsou naharditelné. Telefon koupím novej, foťák taky. Díky mým technicky zanlým přátelům vím, že si mím iPhone zálohovat, takže všechny telefonní čísla bych měla mít v komplu (zatím jsem je ale nenašla). Pracovat a živit se svou prací umím a přijela jsem se vzdělávat, abych svoji práci dělala ještě líp. A nenechám se vyprudit nějakým chudákem, co okrádá malý blonďatý holky. Karma funguje, o tom jsem přesvědčená, takže týpkovi se to vrátí a mě se to nestalo jenom tak náhodou. EVERYTHING HAPPENS FOR A REASON (vše se děje z nějakého důvodu, na náhody nevěřím).

Zajímavej den každopádně. To mám na cestování ráda, přináší nové zkušenosti, najednou vidíte, jak jste schopni reagovat na aktuální podmínky. A když cestujete sami, je to o to větší pecka. Sama se ale necítím. Vím, že doma mám velkou oporu v přátelích a rodině a jak jsme zjistila, tak i ve známých.

God bless u all!!!!

Mr. Sinchai, 1. výukový den

Na lekce u slepého mistra - Mr. Sinchai, který mnoho let pracoval s neurologicky postiženými pacienty, zejména po mozkové mrtvici, jsem se velice těšila. Vyučuje pouze dvě hodiny denně, od 5 do 7 odpoledne, jako důvod uvádí, že déle je pro studenty těžké udržet kocentraci.

Chvíli před pátou jsem dorazila na místo určení, kam jsem se šla podívat už dopoledne, abych pak nebloudila a lekci nezmeškala (Asi jsem ještě nezmínila, že můj smysl pro orientaci se zapomněl vyvinout a v 80% případů, když mám někam zahnout, tak zahnu špatně). Přijela jsem právě včas, když jsem parkovala a zamykala svůj super prvorepublikový bicykl, tak začalo pršet. Je tu teď monsoon season - dešťové období - a když prší, tak přímo lije.

Před mistrovou ordinací (místnost se dvěma matracemi a fukarem) už čekal kluk (Američan), kterého jsem viděla ráno v Sunshine. Dali jsme se do řeči a Rob mi řekl, že je v CM už dva měsíce a že Sunshine School a Mr. Sinchai patří k nejlepším výukovým možnostem v Thajské masáži. V 5 hodin nás mistr vpustil dovnitř, přišel ještě jeden klučina z Japonska. O chvíli později se objevil ještě Mike, muž žijící v CM přes 10 let, který zde asistuje a na výuce se podílí. Představili jsme se a výuka začala.

Na dnešním programu byla horní končetina. Pan Sinchai je velice roztomilý mužík. Jeho styl výuky se mi zatím líbí. Při počtu 3 studentů, 1 učitele a 1 asistenta je výuka super. Mistr střídavě ukazuje na studentech, studenti zkouší na mistrovi, asistentovi i sobě navzájem. Když pracujete s mistrem, tak vám dává skvělou zpětnou vazbu, co se týče provedení hmatu, intenzity použité síly, uvolnění vašeho vlastního těla... Ze všech "hmatů", které nám dnes ukázal, jsem neznala ani jeden. Nejsou žádné výukové materiály, takže jsem vše pečlivě natáčela na foťák. Znám to, když jste ve výuce, vše vám připadá jasné a snadné, ale jakmile se začne další hmat/sekvence, už nevíte, co jste dělali před tím.

Po skončení výuky jsem nasedla na svůj superbike, překvapivě s oběma dušemi plnými a vydala se na cestu domů. Trošku jsem zabloudila, rychle se našla a po prvním dni bicyklování v pořádku dorazila "domů". Sprcha (dnes už 3.), večeře (červené curry, které by mělo hafo pálit a moc nepálilo, zítra tedy upgrade na zelené curry) a pak zase domů a poctivě si prohlédnout videa a zapsat poznámky. Když bych si je nenapslala, tak mi i ty videa budou na prd a vzhledem k tomu, že studium je hlavním účelem téhle cesty, tak se snažím nic nezanedbávat.

Od té doby sedím tady na terase a nechávám se ohryzávat od komárů. I navzdory tomu, že jsem si jako první věc koupila antimoskito gel s citronelou. Je na prd. Tak jsem si dnes koupila ještě after-moskito balm. Je to zelená mast z bylinek, která pomáhá proti otoku, zarudnutí a svědění. Funguje. Ale štípanců je tolik, že bych se jí potřebovala namazat celá. Uvidm, možná, že než ulehnu do postele, tak tak stejně skončím, neb už teď cítím 4 nové štípance.

Pondělí za mnou. Jsem spokojená. Život v CM je jiný než v Brně. Myslím, že tady jsou spokojení všichni, chudí, bohatí, cizinci, místní. Spokojenost a pohoda na vás dýchá ode všad kolem. Tady se ani nejde stresovat (ani při šílené dopravě na bicyklu, ani při množství kousanců od komárů). Proč taky? Žijeme jen jednou (já si své minulé životy nepamatuju a budoucí ještě nenastaly), důležitá je přítomnost a tady a teď jsem šťastná. Touto formou se snažím svoje štěstí sdílet s vámi. Štěstí není o okolnostech, ve ketrých se nacházíte, je to o tom, umět přijímat přítomnost takovou, jaká je. A komu se nelíbí, tak má jen a jen ve své moci ji změnit. Sami si tvoříme náš svět, tvořme ho radostně, ze srdce a z lásky. Pak budou moci, i ti méně šťastní, vidět, že se to dá. Není to vždy lehké, ale jde to. Stačí jen chtít a dělat pro to něco. Pamatujte, štěstí přeje připraveným!

Jízda na kole v CM

Jak již jsem psala, rozhodla jsem se vypůjčit si bicykl a urychlit tak přesuny z místa na místo, neb se přesouvám velice často.

Vydala jsem se do půjčovny kol a motocyklů. Požádala jsem o vypůjčení kola, slečna mi dala na výběr ze dvou kusů (motorek tam měli asi 20). Jedno cca prvorepublikové, druhé horské, ale tak 10 let staré. Když jsem se zeptala, které je lepší, řekla, že prvorepublikové. Aspoň byl výběr jednoduchý.

Nasedla jsem, rozjela se směrem do Sunshine School (zaplatit zálohu na první dva týdny studia), kam jsem ráno cupitala pěšky. Odhadovaná vzdálenost cca 3 km.

Řeknu vám, jízda na kole po Chiang Mai (CM) je vskutku zážitek. Proč?
1. Jezdíte ve velikém vedru, potíte se ještě víc, než při chůzi.
2. Většina silnic je jednosměrných, což vám při chůzi nevadí, ale když jedete po silnici a na mapě nemáte vyznačené jednosměrky, tak vzniká problém.
3. Jestli si někdy stěžuju na řidiče v Brně, tak odteď už nebudu. Tady všichni na nějakou dopravní disciplínu a předpisy z vysoka kašlou. Červená je nezajímá, přednost v jízdě taky ne a právo silnějšího zde platí na 100 % (před dvěma lety mi auto nedalo přednost, srazilo mě a ani nevystoupili za auta, aby se mrkli, že jsem živá).

Do Sunshine jsem dorazila v pohodě, zaplatila zálohu a vesele se vydala na první lekci u slepého mista Sinchai. Po dvou minutách se mi zdálo, že zadní kolo jede nějak prapodivně, tak jsem hodila oko vzad a zadní guma úplně placatá. Skoro bych tomu nevěřila, ale vzhledem k tomu, že už s tím mám zkušenosti a ještě ani jednou jsem neměla kolo, které by vydrželo s plnými dušemi déle, než půl dne, tak jsem se jenom pousmála a vydala se do půjčovny, aby mi dali kolo nové. Slečna ani nehla brvou a dala mi jiné prvorepublikové kolo, které dříve nenabízela. To vypadalo ještě starší a prolezlejší, než to původní. Nejede sice moc rovně a sedátko se nedá zvednout (je nastavené na výšku jezdce cca 150 cm), ale guma zůstala nafouklá i po 3 hodinách používání. Tak uvidíme zítra ráno :)

2. den v Chiang Mai (28.6.)

Včera jsem v 10 hodin místního času ulehla, znavená letem, horekem a hodinovým blouděním po neznámé části města, kdy jsem se snažila najít bazén. Nenašla. Od pravidelných návštěv bazénu jsem upustila, dospěla jsem k závěru, že kilometry chůze ve 40 stupňových teplotách jsou dostatečným prostředkem k upevnění fyzické kondice. Dnes si vypůjčím kolo, neb pěšky je to opravdu náročné. Na kole to bude ve zdejší dopravě taky náročné, ale rychlejší.

Ráno jsem se vydala na obchůzku vybraných škol:

První škola se jmenuje Sunshine Massage School, na kterou jsem slyšela samé výborné reference od studentů, kteří tam chodili a absolvovali kurzy i v jiných školách. Původně jsem zamýšlela pouze možnost individuální výuky. Po rozhovoru s majitelem jsem dospěla k závěru, že absolvuji 2týdenní Begginers Course a pak týdenní Advanced Side Position and Pregnancy course. Jeho argumenty se zdály odůvodněné: každá škola má svůj styl výkuky, oni sledují styl Akosananda, což byl první učitel Thajské masáže, ketrý ji uvedl na západní trh a přeloži materiály do angličtiny. Hodně se zaměřují i na spirituální stránku thajské masáže, což se mi taky moc líbí. Ptala jsem se na počet účastníků kurzu, maximální počet studentů je 10, ale vzhledem k tomu, že je doba mimo sezónu a ekonomická krize, tak je počet studentů menší. Rovněž je pro mě podstatná finanční stránka a týden individuální výuky by mě přišel na stejné peníze, jako měsíc studia v normálních kurzech.

Druhá škola, kam jsem zavítala, bylo soukromé studio slepého učitele Mr. Sichai. S pánem jsme se domluvila a soukromou výuku jenom s ním začínám dnes v 5 hodin odpoledne. Jeho výukový program je stanoven na dvě hodiny denně, vždy od 5 do 7 odpoledne. jsem zvědavá, jaký to bude.

Třetí škola, do které jsem zavítala, bylo studio Mrs. Wandee. Je to rovněž vyhlášená učitelka, avšak její kurz už je plný a soukromou výuku už neposkytuje. Navíc její angličtina byla dost mizerná, což mi připadalo jako relativně velký nedostatek. Navíc to místo,kde pracuje bylo dost nehezké, já vím, není důležité, jak to tam vypadá, ale asi bych si nepřipadala pohodlně ležet na matraci, ketrá mi připadá špinavá.

Teď si půjdu půjčit kolo, doufám, že seženu něco, co bude brzdit a vydrží napumpované pneumatiky, takové štěstí jsem dva roky zpátky neměla :) Zajedu zaplatit zálohu so Sunshine Massge School a pak rovnou k panu Sinchaiovi. Musím si natřít ramena opalovacím krémem, neb i když je dost často pod mrakem, tak už je mám spálený a to jsem tu druhý den.

A tady ze pár fotek, které jsem pořídila při dnešní mnohakilometrové procházce

1. den v Chiang Mai (27.6.)

Je neděle po 3 hodině odpoledne místního času. Po náročné a místy i zábavné cestě jsem se dostala na místo určení a je to tu stejně krásné, horké, ulepené a prazvláštně voňavé, jak si pamatuji.

Po příletu do Chiang Mai jsem objela 3 guest housy, které jsem měla vytipované a nakonec zakotvila v J.J. Guest House, příjemné ubytování v historickém centru, jehož hlavní výhodou je wi-fi,takže můžu být ve spojení s domovem kdykoliv se mi zamane.

Po zabydlení a sprše jsme se vypravila na malou obhlídku okolí, abych se zorientovala. Také jsem se vydala do dvou škol, ketré mě zaujaly nabídkou výukových programů. Bohužel v neděli se tady nedělá. Aspoň vím, kam se zítra ráno vydám, abych vyzjistila podrobnější informace, jak přesně na míru může být výuka pro mě nastavena. Celkem mám vybraných 6 škol, které takhle musím osobně oběhat a v úterý bych ráda začala se studiem.

Když už jsem trajdala po venku, tak jsem se zastavila na svoji první letošní Thajskou masáž. Byla dobrá, ne úžasná, ne špatná, ale uspokojující. Po vyčerpávajícím letu jsem upadávala do spánku a slastně si užívala, že po dlouhé době někdo pracuje na mě. Tady se thajská masáž nabízí doslova na každém kroku (dnes jsem viděla minimálně 20 míst, kde se dělá). Mám v plánu jich vyzkoušet co nejvíce. Nezáleží na tom, jak salón vypadá ani kolik masáž stojí. Důležitý je cit a schopnosti maséra. V žádném případě neplatí, že když půjdete do luxusního Spa, kde za masáž zaplatíte 2000 batů, tak bude lepší, než ta, za kterou zaplatíte 200 batů. Ale o tom Vás budu informovat s přibývajícími zkušenostimi na vlastním těle....

Teď si jdu zaplavat do bazénu, neb kromě nových znalostí bych chtěla posílit i svoji fyzickou kondici a plavání mi připadá v těchto neskutečných vedrech jako optimální volba. Krom toho, že ke svému povolání potřebuji znalosti a vědomosti, tak fyzická kondice je nepostradatelná a vždy je co zlepšovat!

Proč zrovna blog?

Blog bude sloužit pro mé klienty, kteří se nemohou dočkat, až přijedu nabitá novými znalostmi a dovednostmi z thajské masáže, a zajímá je, jak probíhá mé vzdělávání.

V druhé řadě, jako informační kanál především pro mou rodinu a přátele, aby měli přehlded, co podnikám, jak mi jde škola, že jsem zdravá a živá a veselá atd...

Ráda bych všem přiblížila, jak to vlastně v Thajsku chodí, proč tak strašně miluji thajskou masáž a čím je tahle země tak kouzelná....

Doufám, že se vám budou mé příspěvky líbit, něco nového se dozvíte, občas se pobavíte a občas mi taky něco napíšete. Já se vrátím, nabitá novou slunečnou energií a doufejme, že i moudřejší, silnější a vybalancovaná :)

Taky bych ráda poděkovala svému kamarádovi, že mi blog udělal a vysvětlil mi, jak se používá. Vážím si Tvé pomoci!

Zítra tadá pryč

Tak už je to skutečně velice, ale velice blízko. Zítra v 9 ráno mě nabere Evice, odveze do Vídně a v 13:15 se zvedne letadlo nízkonákladové společnosti Eva Air směr Bangkok. Let bude trvat 10 a půl hodiny, což je relativně dlouhá doba a vzhledem k tomu, že jmenované aerolinky nebudou asi takový luxus jako Emirates, se kterýma jsem letěla posledně, tak zvolím variantu prášek na spaní. V Bangkoku 3 hodiny čekání na let do Chiang Mai, kam se letí jenom hodinu a půl a v 9:45 místního času se vynořím na místě určení - tedy v Chiang Mai.

Už mám sbaleno, byl to vskutku oříšek, napěchovat ty malé hromádky s oblečením a kosmetikou do mého malinkatého kufýrku. Ale po několika variantách jsme našla tu optimální a po zvážení kufýrku jsem na sebe hrdá. Váha ukázala 11 kg!!!! Na rozdíl od minula jsme moudřejší v tom ohledu, že džíny, tenisky, mikiny a podobně jsem vyřadila ze seznamu potřebných věcí a jedu tedy doslova nalehko :)

Doufám, že tentokrát nedu mít tak šílený jet lag (nemoc z časového posunu), jak minule. Časový rozdíl činí 6 hodin a naposeldy mi trvalo 3 týdny, než jsme se pořádně vyspala (než jsem našla v lékárně pilulky melatoninu - spánkového hormonu - a resetovala si sleeping pattern). To by tentokrát nebylo uplně nejlepší vzhledem k faktu, že v Thajsku pobudu 5 týdnů :)

Taže dnes už mě čeká jen vyměnit penízky, jít si dát posledních ze pár českých poctivých pivek s přáteli a hezky se na tu zítřejší dlouhou cestu vyspat.

Další post už bude z Chiang Mai, tak se máme všichni na co těšit, hlavně já teda :)

2 dny do odletu

Normálně už touhle dobou dávnou spím a teď se mi hlavou honí myšlenky na odjezd a ne a ne usnout.... už to mám za pár... a jedu zase SAMA.

Už to znám, být SAMA je fajn. Na druhou stranu jste ve všem SÁM, nikdo vám nepomůže a na nikoho se nemůžete spolehnout, ani vymlouvat. Jenom vy sami jste zodpovědní za to, jak se máte. (ANo ano, tak je to i v běžném životě v interakci se svým blízkým a známým okolím, ale když jste sami sami, tak si to teprve začněte velice intzenzivně uvědomovat).

Poprvní (na pár dní přesně před dvěma roky) jsem měla zarezervované ubytování, vybranou školu, kam budu chodit, vybraný ostrovy, na který se chci podívat....teď je to jinak. Mám letenku a vím, co se chi naučit po profesní stránce. Jak a kde, to budu řešit až na místě. Samozřejmě jsem obeslala školy, učitele i různá ubytování s dotazy, které by mě zajímaly ohledně studia i podmínek bydlení, ale...nikdo se neozval. Tak to s Thajci chodí, pokud jim nejde vyloženě o peníze, tak se s nima musíte domluvit osobně a na místě, jinak máte smůlu.

Z toho plyne, že poprvní jsem bydlela v krásným guest housu, kde mě majitel ochotně vyzdvihl na letišti a zavezl rovnou "domů" (tím pádem jsem samozřejmě neměla možnost srovnání a nevěděla, že do centra budu muset chodit v pětatřicetistupňových vedrech 20 minut pěšky a stejně tak do školy) a chodila do komerční školy, v cenrtu, sice mezinárodně proslulá (mnoho studentů z české republiky si vybralo ke studiu právě tuhle instituci), ale ke kvalitě výuky bych měla jako fyzioterapeut ze pár připomínek. Na druhou stranu záleží vždy na konkrétním člověkovi, co si z toho, co nabíndou odnese, na vlstní píli, pozornosti, snaze a vytrvalosti. Já si z ní odnesla to, co znáte z mých thajských masáží, ale to považuji za dobrý základ, se kterým si už nevystačím a proto odjíždím. Tentokrát chci ubytování v centru a školu, kde není důležitej načančanej certifikát, ale kvalita a hloubka výuky a osobní přístup.

V neděli ráno mě čeká přílet do Chiang Mai (po cca 18 hodinách na letištích) a dobrodružství může začít. Objet vytipovaná ubytování (požadavky: čistá postel a sprcha, když by šlo tak bez švábů, ale to se mi minule nepoštěstilo ani v jednom ubytování, na druhou stranu leší než pavouci). V pondělí ráno oběhat všechny vytipované školy a učitele a zjistit, kde by se mi to tak líbilo a za jakých finančních a časových podmínek. Když to půjde dobře,tak v úterý ráno hupky dupky do školy a vzdělávací mise bude započata. A abych nezapomněla, tak v neděli se hned po tom, co se ubytuju nechám NAMASÍROVAT. Ha, jak já se na to těším, někdo bude pracovat na mě. Ne hodinu, ne hodinu a půl, ale aspoň dvě hodiny.

Jakmile budou pořešeny existenční věci, tak si začnu samotu užívat a ne se jí cítit mírně znervózněna....

Thajsko 2008

Moje první návštěva Thajska a zkušenosti s Thajskou masáží.

5 dní do odletu

Tak se mi to hezky blíží, dnes je pondělí a v sobotu už frčím na svůj dlouho očekávaný výlet do Thajska. Už jsou to dva roky, co jsem tam byla poprvé a neskutečně se těším. Doposud jsem se jenom těšila, čím více se blíží doba odletu, tak nastupuje také nervozita...

Nemám konkrétní plán ani harmonogram. Na co taky, když člověk nikdy nemůže předpokládat všechny okolnosti, které nastanou.... Mám jen hrubou představu, co bych ze svého pobytu chtěla načerpat. V první řadě jsou to nové znalosti z Thajské masáže (mám vybrané jak soukromé učitele, tak školy se zajímavým studijním programem), hned v závěsu odpočinek a regenearce sil a taky zábavu a nové životní zkušenosti.

Pro osobní růst není třeba cestovat do Thajska, ale moje první návštěva téhle kouzelné země znam/enala v mém životě významný milník a jsem zvědavá, co mi nastávající pobyt přinese tentokráte. Uvidíme :)