Spirální dynamika (SD) je koncept, se kterým jsem se poprvé setkala ve 4. ročníku fyzioterapie při praxi na neurologickém oddělení v nemocnici u Sv. Anny v Brně. Už tehdy se mi 15 minutová demonstrace zalíbila natolik, že jsem si řekla: „Tohle se jednou naučím“! A protože všechno má svůj čas a já jsem přesvědčená, že vše se děje v takovém sledu, který je pro nás nejlepší, tak jsem se po dvou letech od ukončení výšky vrhla do studia Spiraldynamik. V březnu tohoto roku jsem začala kurz Spiraldynamik basic med a s každou další částí (už mám za sebou tři ze čtyř) mě tenhle úžasný koncept dostává víc a víc. Moji fyzioterapeutickou praxi a vnímání těla a pohybu všeobecně Spiraldynamik obohatila na mnoha úrovních a já se těším na poslední část kurzu i na další refresh kurzy v roce 2011.
Něco málo z historie SD
Koncept SD se začal vyvíjet začátkem 80. let 20. století ve Švýcarsku. Neustále se vyvíjí a propracovává mezinárodním interdisciplinárním týmem expertů SD (odborníků z oblasti medicíny, fyzioterapie, jógy, sportu a tance) a hledá tajemství lidské pohybové inteligence.
Základní principy SD
Základem je princip polarity a spirálního stočení. Oba dva principy jsou přirozené a naprosto běžné v přírodě.
S principem polarity se setkáváme všude kolem nás (magnetické pole země- severní a jižní pól, atomy – protony a elektrony, nádech a výdech, žena a muž…). Neexistuje pól bez svého protipólu, mezi protikladnými silami dochází k vzájemnému působení, ovlivňují se a podmiňují. Kloub je tvořen rovněž dvěma póly: jamkou a hlavicí, které se trojrozměrně pohybují. A protože žijeme v trojrozměrném prostoru, tak by i náš pohyb měl probíhat trojrozměrně.
SD mě už od počátku nadchla právě kvůli své jednoduchosti a přirozenosti. Pro mě je tenhle koncept takovým buddhismem pro tělo- je jednoduchý, logický, smysluplný, provázaný, všepřítomný a hlavně: funguje.
"Tělo tlumočí duši do viditelného světa". Ch. Morgenstern
Pro nastínění principu spirálního stočení cituji Dietera Allagiera: „Tyto zákonitosti protikladných sil vedou k tomu, že se veškerá rozmanitost přírody při vší individuálnosti skládá ze vždy stejných strukturálních prvků, jako např. spirála, kruh, osmička a vlna. Existuje nespočetně mnoho příkladů (spirálovitý šnečí domek, přírodní víry, galaxie) a naše tělo přitom není výjimkou. Mnohé v našem těle upozorňuje na to, že spirála je pro lidské tělo nejdůležitější strukturální princip“.
Jaká škoda, že tenhle náhled nedávají fyzioterapeutům už v anatomii na univerzitě. Museli jsme znát sebemenší výčnělek a prohlubeň na každé kosti v těle, ale že by nám entusiastickým studentům někdo řekl, podívejte, jak jsou kosti vůči sobě sešroubované, jak svaly probíhají diagonálně nebo jakým způsobem jsou orientovány kostní trámce, na to už pozapomněli. To vše ukazuje na to, jak tělo využívá výhody principů spirály pro: funkčnost, ohebnost, ekonomičnost a efektivitu. Pohybovat se podle zákonitostí spirální dynamiky znamená pohybovat se anatomicky správně – lehce, efektivně a ekonomicky (a esteticky).
V čem koncept spočívá?
SD (Spiraldynamik) je koncept, který se zabývá držením a koordinací pohybového aparátu, jeho trojrozměrnou hybností. Je to svým způsobem návod, jak správně používat vlastní tělo- naučitelný koncept „anatomicky správného pohybu“. Cituji Lenku Kazamrovou: „SD vychází z poznatku, že vývoj lidského těla a zejména jeho pohybový aparát se v průběhu evoluce optimálně přizpůsobil vzpřímené chůzi v podmínkách zemské gravitace. Příroda si hledá vždy nejúčinnější řešení, a to nejen s ohledem na pohybovou úspornost, ale i na celoživotní zachování struktur. Lidské tělo je dynamická trojrozměrná jednotka, která je plasticky tvarována a formována řadou pohybových zvyklostí (stereotypů) jak v pozitivním, tak negativním smyslu“.
Jinak řečeno: naše těla jsou postavená dokonale a při jejich správném používání nedochází ke zvýšenému opotřebování, přetěžování, bolestem a posléze strukturálním změnám. Bohužel nám nikdo zavčas nevysvětlí a neukáže, jak že s tímhle dokonalým nástrojem pracovat a zacházet a s postupem let se z dokonalého nástroje stává zdroj potíží, bolestí a v neposlední řadě nepohodlí či deprivace z našeho vzhledu.
Je to, jako když si koupíme nějakou novou mašinku. Investujeme do ní a chceme z ní mít co největší užitek po co nejdelší dobu. Co tedy uděláme? Prostudujeme si návod, jak správně mašinku používat v souladu s jejím montážním schématem. Pokud ji nepoužíváme podle její funkce nebo nerespektujeme návod k použití, nastanou potíže. Nemusíme znát její podrobnou stavbu, stačí ji pouze používat v souladu se strukturou a funkcí a dlouho se z ní radovat.
S naším tělem je to úplně stejně. Nepotřebujeme znát do detailu anatomii, abychom se mohli koordinovaně hýbat. Stačí si uvědomit póly, se kterými pracujeme a vnímat pohyb tkání mezi nimi. Póly pohyb spouštějí a tkáně se mezi nimi spirálovitě stáčejí a sešroubovávají. Pro představu si vzpomeňte, jak vypadá ručník, který ždímáte. Póly jsou jeho konce, kterými se točí v opačném směru a zároveň tak pracujete na celé ploše ručníku (tedy tkáněmi mezi póly).
SD nás vede k cítění a vnímání našeho těla. Malé, anatomicky cílené impulzy a jednoduchá cvičení vedou k většímu procítění těla, kvalitě pohybu a celkové pohodě. Jde o to, naučit se svoje tělo vnímat a pracovat s ním podle toho, jak bylo postaveno. V autoterapii (cvičení „na doma“) nejde o to, 10 minut denně cvičit a pak celý den zhrouceně sedět v kancelářské židli. Jde o to, vnímat sebe sama a zkoušet se nastavovat do takové polohy, která je pro naše tělo optimální během celého dne a upravit své pohybové zvyklosti tak, abychom si už dále neubližovali, ale naopak pracovali na tom, abychom se vrátili ke kořenům našeho dokonalého bytí. Bytí bez zbytečné bolesti, deformit a plného pohody a radosti. Jde o to, cítit se ve svém těle doma, mít ho rádi a umět s ním náležitě zacházet. Z běžného dne se pak stává nikdy nekončící cvičení.
Příjemnou přidanou hodnotou vyplývající z práce podle zásad SD je estetický efekt, který se odrazí na našem vzezření. Existuje přímá spojitost mezi držením těla a vzhledem. S „anatomicky správným“ držením těla vypadá člověk atraktivněji, mladistvěji a vyrovnaněji. Naše tělo je naší vizitkou a osobním nástrojem jednání. V dnešní době, kdy je vzhled společností považován za důležitý atribut, je tohle dle mého názoru velice příjemná přidaná hodnota :) .
Zdroje, ze kterých jsem při psaní článku čerpala: skripta Spiraldynamik pro rok 2009/2010, Lenka Kazmarová, kniha Dítě od hlavy až k patě v pohybu, Renate Lauper, kniha Držení těla, analýza a způsoby zlepšení, Christian Larsen, Claudia Larsen, Oliver Hartelt, web http://spiraldynamik.cz/ a v neposlední řadě informace, které nám na kurzech předává úžasná školitelka SD Lenka Kazmarová.
