Kapitola Chetawan Health School zakončena

Dnes je to přesně týden,co jsem ukončila kurz Proffessional Thai Massage For Health (165 hrs) ve Wat Po Chetawan Health School v Bangkoku. Po týdenní odmlce jsem taky někomu dala masáž. Za tu dobu se mi to hezky uleželo, tělo i mysl si odpočala od každodenního masírování a přemýšlení nad tím, který krok bude následovat, zdali použiju palce, nebo se do někoho opřu loktem a zdali je mé tělo správně vycentrované tak, abych mohla vyvinout s minimálním úsilím adekvátní tlak. Ten týden odpočinku mi dal prostor pro to, abych vstřebala a zhodnotila uplynulý měsíc. Měsíc ve „výcvikovém táboře“, jak jsem interně nazvala tuhle školu.

Bylo to intenzivní. Bylo to náročné. Bylo to přínosné. To, co jsem se naučila, je opravdu něco úplně jiného, než jsem doposud znala. Opravdu existuje markantní rozdíl mezi stylem jižním (Bangkok) a severním (Chiang Mai). A já jsem neskutečně ráda, že jsem se rozhodla okusit tento rok ten jižní. Teď už vím. Teď už to nejsou načtené informace nebo informace z doslechu. Jsou to informace vstřebané vlastním tělem, vlastním mozkem. Tyto informace nejsou přenosné, nejsou slovy sdělitelné, ty si člověk musí prožít, zakusit sám. Já bych je teď chtěla přenášet dál, na těla svých klientů a potažmo i na jejich duše. 

Existuje velký rozdíl mezi Thajskem a Evropou. My jsme zvyklí na neustálý stres, shon, povinnosti, pořád žijeme v pocitu, že musíme vše stihnout dnes a když nestihneme to, co si myslíme, že bychom měli, jsme z toho ve stresu. Tady se žije jinak. Pohodově. Lidé se na sebe usmívají. Lidé nikam nespěchají. Lidé si povídají. Lidé jsou hrdí na svoji zemi. Thajská masáž je manifestací jejich životního stylu. Je to technika s dlouhou historií, technika, která pracuje jak s fyzickým, tak energetickým tělem. Technika, kde se nespěchá, vše je sladěno s dechem a protknuto pohodou. Učitelky nám mnohokrát opakovaly, že masírujeme rukama, ale masáž vychází ze srdce. Že pokud nebudeme v pohodě my, terapeuti, nikdy nebudeme schopni dát klientovi kvalitní masáž. A dnes, když jsem po týdnu masírovala, tak se mi to jenom potvrdilo. Ta pohoda a klid, který vychází z mého těla se automaticky přenáší i na tělo toho, co masáž dostává. Je to osvobození se od toho, co se děje před masáží, od toho, co se bude dít po masáži. Je to ocitnutí se v přítomnosti, která nezná povinnosti ani starosti. Prostě je. Je krásná sama o sobě. 

Jsem ráda, že jsme překonala strach. Strach z toho, studovat měsíc v Bangkoku. Mohla jsem jet jako každý rok do Chiang Mai, kde to už dobře znám. O tom je přece život, čelit stále novým výzvám a okoušet, co vše se může člověk nového naučit. Ale ne ve stresu nebo z pocitu, že musí. Právě naopak, využívat s radostí a odvahou toho, co nám svět nabízí a vybírat z jeho nekonečných možností. 

Měsíčním pobytem v Chetawan Health School se moje možnosti široce rozevřely a já se z toho raduji. A doufám, že tu radost a užitek z toho,co jsem se naučila budu moc předat i co nejširšímu spektru lidí.

Den 20. - "Jižní" vs "Severní" styl

Ani se mi nechce věřit, že už jsem v Wat Po Chetawan Healt School 3 týdny! Ono to totiž utíká, když jste v jednom kole od 8 od rána do 11 do večera. Nebyla jsem daleko od pravdy, že tohle je výcvikový tábor. Respektive jsem se strefila velice přesně. Asi jste si všimli, že ani na blog nic nepíšu. Není totiž kdy. Škola mě maximálně zaměstnává a když mám týdně jenom jeden den volna, tak ho strávím studiem teorie a trochou tolik potřebného odpočinku.

Ale dnes už se neděle chýlí ke konci a já mám jak čas, tak i chuť se s Vámi podělit o své pocity z těch 3 týdnů, které jsem si tu už odžila.



Než jsem odletěla, tak mi hodně přátel i klientů řikalo, proč tam zase jedeš? Vždyť už všechno umíš. Není to zbytečný? Ale ti, kdo mě znají, ví, že jsem umíněná holka. Když si něco usmyslím a jsem o tom přesvědčená, tak si může říkat a myslet kdo chce, co chce. Pro mě je důležitý vědět, že v tom vidím smysl já. A tak jsem tu. Po třetí. A nelituju toho. Chtewan je výcvikový tábor, ale ten výcvik je pocvtivý a propracovaný. A já si připadám, že jsem odhalila novou tvář thajské masáže, která mi byla doposud utajena.

V čem se liší to, co se učím od toho, co už znám? Dříve jsem jezdila studovat do Chiang Mai, což je mekka studia "Severního stylu" thajské masáže. A já chtěla okusit i ten "Jižní" a přesvědčit se o tom, jestli se opravdu tak liší. Liší. Moje práce až doposud byla zaměřena především na protahování těla. Od hlavy až k patám. To je doménou severního stylu. Tady, v Chetawan Wat Po Healt School nás učí stylu jižnímu. Samá akupresura. Tlaky palcem, palci, chodidly, patama, lokty, koleny. Samý tlaky, tlaky, tlaky..

Dalším podstatným rozdílem je to, že styl, který nás tu vyučují je nadmíru "zdvořilý", nebo jak to nazvat. Jsou přísná pravidla, jak daleko k těle klienta se můžete přiblížit, neexistuje, že byste se ocitli např. nad úrovníjeho ramen. Zatímco ve spoustě mých oblíbených protahovacích poloh jsem doslova propleten s tělem klienta, tady to nepřipadá v úvahu.

Pro mě velice těžce zpracovatelným faktorem je síla, jakou při masáži používají. Tady jsou všichni přesvědčeni, že "No pain, no gain" je svatosvatá pravda. Pro ty, co neznají tuhle hlášku, tak přeloženo: není bolest, není zisk. Já samozřejmě musím sledovat jejich výuku, protože z toho tady budu taky zkoušena a pro to jsem si sem přišla. Ale co si budu dělat ve své praxi, to už je moje věc. Ale konečně rozumím tomu, proč ve většině salónů, kde se nabízí thajská masáž, lidé odcházejí zmasakrovaní. Ony ty terapeutky opravdu věří, že to tak má být. No, já tomu nevěřím a s tkání budu i nadále zacházet tak, jak jsme přesvědčená, že je to efektivní a ne násilné. Ale bohužel vidím, že studenti, kteří nemají vzdělání z fyzioterapie, tohle budou následovat, protože tuto pravdu přijali rovněž za svou. Už několikrát jsem na tohle téma zavedla knverzaci, ale už jsem od toho upustila, protože z toho nikdy nevzešlo nic dobrého. Jenom si tady o mě myslí, že do všeho musím rejpat...

Ale jsem hrozně ráda, že už po 3 týdnech mám pod kůži zaryto, kde je která dráha, jak se dá propracovat od jemnějších tlaků jedním palcem až po hluboký tlak loktem. Ale on i hlubolý tlak, pokud ho zastavíte na hranici fyziologické bariéry, je velice  příjemný. A tím, jak se poctivě propracují všechny energetické dráhy, tak Vám to dá zase o něco jiný pocit, než při "pouhém" protahování.

Takže se velice těším, až tyhle dva směry, jižní i severní, umě prokombinuji. Protože to bude pecka, to Vám povídám :)

Jde mi to. Ano, samochvála smrdí, ale mě tady nemá kdo pochválit, tak se chválím sama. A myslete si o tom co chcete... A kdo nevěří, tak ať se o tom přijde přesvědčit, až se vrátím.

Den 10. - Relaxing Thai Massage dokončeno

Dnes už je čtvrtek. Od okamžiku, kdy začala praktická výuka, to neuvěřitelně letí. Není moc času na to, psát blog...


Celý týden ve škole byl velice náročný. V pondělí jsme začali s praktickou výukou a vrhli se na Relaxing Thai Massage. Má 5 částí: část 1.- pozice vleže na zádech, 2. - vleže na boku, 3. - vleže na břiše, 4.- protahování, 5. - pozice v sedě. Včera jsme dokončili poslední část a celý dnešní den byl věnován tzv. pre-test (předtestu). V pondělí každý dostaneme pacienta a musíme na něm předvést, co jsme se za týden naučili. To bude podkladme pro zhodnocení 1. části praktické výuky.

Naším dnešním úkolem bylo udělat partnerovi dvouhodinovou relaxační thajsku masáž. Každá z 5 částí má stanovený časový limit, do kterého se musíte vejít. Vzhledem k tomu, že nás je lichý počet, vyfasovala jsem Malinee (učitelku). Nebylo to špatný, kdo jinej Vám dá lepší zpětnou vazbu než ten, kdo vás učí... Pak jsem se těšila, že jak se partneři vymění, dostanu masáž od Malinee... ale nene, Malinee šla dělat modela Lucy, které to moc nejde, aby ji mohla opravovat. A já dostala jako partnera Orra. Jedinej člověk ze skupiny, kterej mi nesedí. Takže na mě pracoval člověk, kterýmu to nejenom že nejde, ale ještě je mi nepříjemnej. Navíc jsem po těch 4 dnech, kdy na Vás neustále někdo trénuje, docela rozbitá. Kromě jednoho kluka jsou tu všichni thajksou masáží nedotčení a někteří dokonce nemají žádné zkušenosti s prací s tělem. Zkuste si představit, jak do vás někdo od rána do odpoeldne dloube nezkušenýma rukama, den ode dne jsem rozbitější. Bohužel, tohle je jedna z daní, které za nové znalosti platím.

Moc se mi ta sekvence líbí. Je to o dost jiné, než na jaký styl práce jsem byla zvyklá dříve. Hrozně moc akupresury, projedou se všechny hlavní energetické dráhy těla a když dostanete šikovného partnera (mám ve skupině 2 šikovný ze 7 studentů), tak je to potěšení, oddat se rukám trénujícího.

Zítra bude celý den pokračování tréninku (doufám, že na mě bude pracovat jeden z těch 2 šikovných).

Každý den je samozřejmostí, že se večer všichni sejdeme a ve dvojicích trénujeme novou látku. To je nutností i pro mě, člověka, který se téhle technice věnuje už 3 roky. Tempo, kterým probíráme nové věci je více než svižné. Pro ty studenty, kteří jsou thajskou masáží nepolíbení, to musí  být neuvěřitelnej záhul. Hrozně moc nových informací, novej styl práce s tkáněmi, jejich těla na nejsou zvyklý na těžkou celodenní fyzickou námahu. To já si to užívám, aspoň mi tu čas rychle utíká. a za každé nové polohy, každé vylepšení toho, co už znám, mám hroznou radost.

Jsme zvědavá, jak se to bude líbit mým stálým klientům. Jsou zvyklí na určitý styl práce, který se na základě tohoto kurzu změní. Ale to je součástí mé práce, vyvíjet se a zlepšovat své dovednosti tak, aby ti lidé, kteří ke mě chodí, dostali maximum, které jsem schopna ze sebe vydat.

Den 8. - praktická stránka masáže odhalena

V pondělí jsme začali konečně s praktickou výukou. První týden se budeme věnovat relaxační masáži. Za první den jsme zvládli probrat dolní a horní končetiny. Je to jiný styl práce, než na co jsem byla zvyklá. Daleko více se soustředí na akupresuru, protahování je zahrnuto o poznání méně.

Naší průvodkyní a tutorkou po celý měsíc bude učitelka Malinee (říkám jí maliny :) ). Je to paní těžko identifikovatelného věku, všechny thajky vpadají tak neuvěřitelně mladě... Ve škole pracuje již 10 let. Její angličtina je na dobré úrovni a tak je fajn, že když mám vštečné dotazy, je schopná reagovat.

Celé dopoledne nám ukazovala novou látku. Po obědě jsme se vrhli na zkoušení. Ale každému nám to zabralo hodinu a půl, projít si veškerým novým učivem, takže jsme se vystřídali jenom jednou. To znamená, trénovat po škole. K tomu jsme se dostala až v 10 hodin večer. Po škole cvičení v bazénu, večeře, nákup v Tescu a než jsme dorazili domů, tak bylo skoro 9. Napsat maily drahým a pak se vrhnout na trénink. Skončili jsme o půlnoci. Pokud to takhle bude probíhat i nadále, tak ten měsíc uteče velice rychle.

Hodně si dávají záležet na našem postoji během masírování. Je to dřina, bolí mě záda a nohy jsou unavené. Na druhou stanu já mám už docela dlouhou praxi, chudáci ostatní studenti, ty z toho po pár dnech budou úplně KO, předpokládám.
.
Dnes se budeme věnovat pouze tréninku včerejšího učiva pod dohledem Malinee, těším se. Baví mě to, najednou mám zase nové impulzy a nové triky, co se dají aplikovat na těla mých klientů. Jsen zvědavá, jak se tenhle koncept bude rozvíjet a co přinesou další dny. Je to jak, když loupete cibuli, než odkryjete všechny vrstvy, tak to chvíli trvá.

Den. 6 - a určitě se neotrávím?

První víkend utekl jako voda, teď už je pondělí ráno a já se za chvilku odeberu na snídani.

Stala se báječná věc: zapojili internet na pokojích, takže skončilo mé utrpení s krvelačnou zvěří a nastal čas pohody a připojení, kdykoliv se mi zlíbí. Udělalo mi to takovou radost, že si to ani nedokážete představit.

Neděle prozevlená, celý den strávený u bazénu, relaxace těla i mysli byla na místě. Dneškem totiž začíná první den z 6 v řadě, kdy se budeme věnovat praxi. Těším se!

A jedna veselá historka: u bazénu jsem potkala novou studentku  Sum. Je původem z Thajska, ale už 10 let žije v Německu. Kolem bazénu je spousta krásných rostlin, ona chodila kolem a říkala, jak se která jmenuje. Je tam i malý keříček, na kterém rostou fialové bobulky. Ty ohodnotila, jako jedlé, že prý je pěstuje její mamka. Nebyla bych to já, kdybych si jednu hezky baňatou neutrhla a nenapchala si ji do pusy s tím, že se seznámím s další novou chutí. V okamžik, kdy ta fialová slupka praskla a do úst se mi vlila šťáva z toho plodu mi vytryskly slzy z očí. Byl to nějakej druh chilli papričky (ano, fialovej kulatej), myslela jsem, že mi shoří celá dutina ústní. Rozumějte, já pálivý ,miluju a myslím, že jsem schopna požít hodně pálivá jídla. Ale tohle bylo až příliš. Rychle vyplivnout. Dalších cca 15 minut jsem měla extrémně vysokou produkci slin, připadala jsem si jak náš pes, když na mě čučí při jídle a z huby mu kapou sliny. Ale, přežila jsem. A naučila jsem se, že si do pusy nebudu strkat plody, které nebudou jednoznačně identifikovatelné a nepochybně známé tomu, kdo mě je představuje.

Den 4. - rui du saton

Pátek finito. Docela to utíká. Dnes jsme dokončili teoretickou výuku (anatomie, fyziologie, anamnéza). Zítra jsme měli začít s praktickou výukou, ale místo toho bude teorie thajského lékařství a výroba herbálních kompresů a bylinná sauna. Konečně něco nového!

Na druhou stranu je správné, že se snaží poskytnout studnetům, kteří třeba nikdy neměli anatomii a fyziologii, alespoň základní informace z těchto oborů, aby věděli, s čím vlastně při masáži pracují. S tím jsem se zatím v jiné škole nesetkala a podlě mě je to nezbytný předpoklad k efektivní a bezpečné práci s lidským tělem.

Včera jsem zapomněla podotkonout, že jsme měli první lekci "thajské jógy". Kdyby to někdo natočil, tak se asi hodně nasměje. Prvních 15 minut bylo skutečně protahování. Následujících 25 minut připomínalo něco mezi břišním tancem, thajským boxem a nevím, čím ještě. Počáteční ostych mě opustil v momentu, kdy jsem si uvědomila, že nejen já, ale i všichni ostatní, vypadáme stejně retardovaně... je to fajn na psychiku, člověk se u toho docela nasměje a když se odporstíte od toho, jak u toho vypadáte, tak se fakt odreagujete. Jinak jsem přesvědčená o tom, že po měsící, co tohle budu absolvovat, se to na mém těle projeví. Když po 40 minutách skončíte, lije z Vás jak z konve.

Příští týden bude tohle doplněno ještě Aqua-Thai Boxing, to by mělo trvat hodinu. Jen při té představě se musím smát. Už se vidím v té teplé vodě provádět rychlé pohyby simulující našeho předcvičovatele. Víte,oni se tím baví, když my bílí něco nedáváme. Ale není to škodolibost, spíš je to taková dětská radost, že nám to můžou v něčem natřít.Z našeho učitele "jógy" přímo srší nadšení, když vidí, jak se tupě snažíme napodovit jeho pohyby a ještě se u toho potíme a funíme. A dotho vykřikuje, sexy body s tím srandovním thajským přízvukem... když se nad tím zamyslím, tak je to příjemnej relax po celodenní výuce.

To by bylo pro dnešek vše!

Den 3. - tak to teda rozhodně nepůjde

Dnes druhý den výuky. Ráno jsme měli pokračovat v anatomii. Se Sarah (studuje chiropraxi) jsme šly za vedoucí, jestli bychom místo naší teoretické hodiny nemohly asistovat jako modely v praktické výuce jiné skupiny. Jako důvod jsme pravdivě uvedly, že všechny podávané informace známe a že je to pro nás docela nuda. Naše přání bylo vyplněno.

Odebraly jsme se tedy o patro výš ke skupině, která dělá vyšší level, než my. Tam jsme byly přiděleny studentům a já si libovala, jak to bude super, nechat se hodinu od někoho masírovat. Představa byla na hony vzdálená realitě. Hodninu na mě pracoval kluk, který je zkušený masér (má už za sebou z minulého roku kurz, na který teď chodím já) a má svoji soukromou praxi. Nabyla jsem dojmu, že z nějakého důvodu se rozhdl vybít si na mě veškerou nadbytečnou energii, kterou má. Bolelo to. Bolelo to hrozně. Sekvence pohybů a celkově styl práce byl super, jenom to množství síly, které přenášel na mé tělo bylo excesivní. Zkušený terapuet by podle mě měl reagovat na pocity svého klienta a když vidí, že ho to bolí, tka trochu ubrat.

Pak jsem byla přidělena slečně z Ruska. Oddechla jsem si v domnění, že slečna bude něžnější a láskyplnější. Opět jsem se sekla. Bolelo to stejně (resp. o malinko míň) než od kluka před tím. V ten okamžik už jsem začala být trochu nervóuní. Je to snad způsob masáže, který se budou snažit naučit i mě?

Na to konto jsem po skončení druhé hodiny, co mě někdo masíroval, rozhodla, zavést debatu na téma: Má to bolet nebo ne? No to jsme si dala. Většina lidí je tu přesvědčena, že to bolet má. Do té doby, než mi někdo podá vysvětlení, které mi bude dávat smysl a bude sedět z fyziologického hlediska se nehodlám podílet na něčím mučení a ani já se nenchám trápit.

Bolé mě levý lýtko. Před tím (masáží) nebolelo.

Po polední pauze jsem se rozhodla jít radši na teoretickou výuku, než poskytovat své tělo na pospas lidem, kteří mi budou působit bolet a když se proti tomu ohradím, tak se na mě budou dívat, jako bych byla cíťa, co tomu nerozumí. Tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat u mě ve skupině. Rozhodně se nenechám masakrovat a ani já nikoho masakrovat nehodlám.

Srandovní bylo, že i Sarah se mi snažila nějak vysvětlit, že je správný, když to bolí. He, teď jsme spolu šly na večeři a chuděrka byla úplně hotová, že má z toho modelování rozsekaný záda. Nechtěla jsem to říkat, ale nakonec jsme si nemohla pomoct a napálila jsem jí to: Vidíš, já ti to říkala...

Za chvílik budu dělat modela na masáž nohou. Klučinu jsem upozornila, že jestli mě to bude bolet, tak ho kopnu. Prej nebude... Doufám, že to po dnešním dopoledni bude relaxační a uvolňující procedura, po které se mi bude dobře spát.

Zítra ještě jeden den teorie a v sobotu hurá do praxe.

Den 2. - první den výuky

Dnes jsem započala výuku ve Chetawan Wat Po School. Ráno odstartovalo stejně, jako ve všech jiných školách thajské masáže, motlitbou. Na rozdíl od škol, do kterých jsme chodila dříve, jsme se modlili nejen k zakladateli thajského lékařství, doktoru Shivagovi, ale i k Buddhovi. Pak jsme byli provedeni po prostorách školy, jedním slovem nádhera. Vše ve feng-shui stylu, prostor, ve kterém to dýchá. Následovalo přemístění se do výukové místnosti pro teoretické lekce. Tam se nám představila jedna z učitelek, paní Run a my se představili návzájem. Ve skupině je nás 10. Já, Sarah– Californie, Dimitri- Francie, DJ- India, Melissa- Texas, Lucy- London. Zbytek si ještě nepamatuju. Bylo nám předneseno kurikulum výuky, puštěno krátké video o vzniku thajské masáže a pak už následovala výuka.

První tři dny se budeme věnovat teorii- anatomie a fyziologie. Pro mě je to trošku nuda, neb vše, co jsme dnes probírali znám už z vejšky, ale jak se říká: opakování, matka moudrosti.

Ve 12 hodin jsme byli propuštěni na oběd a já při té příležitosti dostala klíče od pokoje, který jsem si vybrala, ale včera ještě nebyl volný. Tak jsem upalovala přestěhovat své věci a naobědvat se a převléci se. Po obědě byl totiž naplánován výlet do muzea anatomie v BKK. Abychom měli představu, jak co vypadá v reálu.

Muzeum anatomie – hororové muzeum. Na jednu stranu velice zajímavé exponáty, příčné řezy tělem naskládané jeden vedle druhého, takže jste ve 30 preparátech viděli, jak vypadá vaše tělo v jakékoli úrovni. Na druhou stranu mnoho exponátů, které bych radši nikdy neviděla a doufám, že na ty obrazy brzo zapomenu. Bůh žehnej každému zdravému narozenému dítěti (a jeho rodičům).

Po cestě zpátky jsem v mikrobuse usla, pořád nejsem vyrovnaná s časovým posunem a i to teplo Vás vyčerpává.

Zpět „doma“ – hupky dupky do bazénu. Dnes jsem si dala 15 délek tam a zpět, doufám, že ke konci pobytu se dopracuji tak na 50 J Pak večerě. Výlet do Tesca, které je cca 10 km daleko, nakoupit potřebné věci k fungování, tedy: brýle na plavání, thajskou simku, ovoce, abych měla co jíst, když na mě přijde večer hlad a nějaké věci nepotřebné k životu, ale život zpříjemňující, tedy pivo a cigarety. No nemějte hlad, když poslední jídlo Vám dají v 5 odpoledne a pak můžete leda tak pít vodu. Ale všeho moc škodí a já tu vypiju tak 4 litry vody denně…

Po návratu odsunutí těla do bazénu. Je to ideální místo k večernímu tlachání, protože komáři Vás můžou kousat jenom do obličeje a ruky, ve které držíte nápoj.

Ten systém se mi líbí. Izolace. Náročná výuka (aspoň to říkají studenti, kteří již absolvovali část výuky). Jídlo třikrát denně (možnost konečně shodit).  Nejbližší obchod 4 km daleko, pořádnej obchod 10 km (neláká Vás to nakupovat jídlo, kterým byste se večer cpali z nudy). Bazén (pohyb, relaxace).  Personál velice příjemný a ochotný a zdá se býti erudovaný.

Co se mi nelíbí: po cestě z bazénu jsem potkala velkýho, ale opravdu velkýho pavouka. Tlustý černý nohy. 12 cm v průměru. Když jsem to řekla Sarah, tak mi suše oznámila, že jeden takovej kousl Pauline do pusy, když spala, nacož tak celá otekla. A když jsme šli se Sarah domů z bazénu, tak mi Dimitry hlásí, že zachránil holky. Hádejte před čím. Před další takovou obludou… Mno, u mě v pokoji žádnej takovej pavouk není. Prohlédla jsem pokoj pečlivě místečko po místečku. A doufám, že už během svého pobytu žádného nepotkám. Ráda bych se vrátila do Čech s intaktní psychikou. A pak je tu druhá věc, co mě točí. A to, že nemám internet na pokoji (jak bylo avízováno). Protože když už chci být připojena, tak za to platím vlastní krví.

Vstříct spánku a světlým zítřkům!

Den 1. - končí

Den první se přiblížil konci. Byl relativně úspěšný. Zvládla jsem hlavní úkol: dopravit se z letiště v BKK do mého výcvikového tábora. Zítra mě čeká start školy, jsem nesmírně zvědavá, jaké to bude.
Co se týče ubytování a stravy, tak jsem spokojená. Když pominu fakt, že se budu muset zítra stěhovat do jiného pokoje a druhý fakt, že nefunguje internet tam, kde by měl, tedy v mém pokoji. Pokoji, který je klimatizovaný,bez krvelačných oblud a je v něm klid. Takže jsme odkázána na spojení se světem z lobby, kde je horda komárů a různých much, které mají v oblibě žrát lidi zaživa a rušivé elementy v podobě spolužáků.

Dnešek jsem strávila velice příjemně. Ráno, po dvou a půl hodinách čekání na otevření registrační kanceláře, jsem měla svoji první snídani ve výcvikovém táboře. Snídaně je super, máte na výběr téměř z čehokoliv, co my Evropané jíme (vločky, toasty, ovoce, vajíčka na různý způsob...). Po snídani jsem napsala první tři části blogu, během čehož mi ten ohavný krvelačný hmyz ožral všechny odhalené části těla. Abych potlačila to svědění a bolest kousanců, následovalo plavání v novém bazénu, co tu je teprve dva týdny (ano, přijela jsem právě včas). Pak nastal čas oběda, který byl rovněž báječný. V tuto dobu už jsem za sebou měla 3 sprchy. To pro mě není nic nového, než se tělo přeorientuje na vysoké teploty a extrémně vysokou vlhkost, tak se sprchujete průměrně pětkrát denně. Po týdnu se tenhle počet zredukuje na dvě sprchy denně. Po obědě na mě padla únava, neb za poslední dva dny jsem naspala chabé 3 hodiny v letadle. Inu vydala jsme se vypláznout k tomu krásnému bazénu, ve kterém mi bylo dopoledne tak dobře. Ale rozdíl teploty mezi 11 hodinou dopolední a 3 hodinou odpolední byl více než markantní. Odhaduji, že na sluníčku bylo tak 50 stupňů Celsia. To se nedalo vydržet. Tak jsem se odebrala na večeři - poslední jídlo dne - v 5 hodin odpoledne.

Na večeři mě odchytla kočenka, která tu pracuje. Že prý slyšela, že bych chtěla do obchodu a jestli chci, že tam se mnou zajede. Autobusem. Já byla ráda, že si budu moct koupit nějaké jídlo a thajskou SIMku. Autobusík byl náklaďák, jehož korba byla klec, po stranách dvě lavice. Určitě znáte ten film, kde jedou na svatbu vlakem a původčí říká: "nezastavujeme, pouze přibrzdíme". Tak to vypadá tu. Jen co položízte jednu nohu na korbu, už to s Vámi jede. Vy vlajete za busem a snažíte se našlápnout i druhou nohou. Když už se tam dostanu celá, mrknu vlevo, vpravo, naproti. Jsem v buse jediný bílý člověk. Těch 5 km do nejbližšího obchodu bylo bolestných. Klec Vás tlačí do zad, hrká to, já seděla u nástupu, takže při každém hrbolu namále, že z busíku vypadnu. Už tím nepojedu.

Mezihra: mám cca 30 nových kousanců, připadám si, jako by mě konzumovali za živa. Nade mnou na stropě raz dva tři... asi deset gekonů. Flákaj se, jinak by mě krvelační tvorové nekonzumovali.

Po nákupu kočenka prohlásila, že by chtěla ještě hna přilehrlý trh. Na trhu od všech těch hořáků a pražičů ještě tak o 10 stupňů vyšší teplota. Nakoupila rychle, mě už začalo být těžko. Z nedostatku spánku i únavy. Prej: "počkámě na busík, bude tu coby dup". Prdlačky. Po 20 minutách čekání jsme to vzdala a rozhodla se vzít si regulérní taxi. Ono totiž stát na rozpálené silnici, kde se mihá jedno auto za druhým a čekat na bus, který, kdoví kdy se ukáže, není úplná sranda.

Teď se s Vámi pro dnešek loučím. Opustím to husté hejno krvelačných oblud, které kolem mě krouží. Už skrněj skoro není vidět. Taky bych se nemusela dožít zítřejšího rána....

Den 1. - zasazení do reality

V BKK jsem přistála 3:30 ráno místního času. Za sebou přes 16 hodin na cestách, rozlámaná, unavená, ulepená. Byla jsem rozhodnuta, že na místo školy se dopravím svépomocí využívajíc možnosti veřejné dopravy. Ach, já bláhová! Když jsem se zeptala paní na informacích, jak se tam dostanu, tak jenom vykulila oči a začala opakovat: "Daleko, daleko. Musíš si vzít taxi." To se mi nezdálo, tak jsme se zeptala ještě na druhých informacích a tam mi paní řekla to samé. Sklíčená jsem se tedy vydala před letištní halu, vydat se na pospas taxikářům, kteří turisty natáhnou, když mají tu možnost. Hned mě odchytil pán, kam že to prý jedu. Ukázala jsme mu mapku. Vykulil oči a ríká: "Daleko, daleko." Tak sjem odvětila, no tak já pojedu MHD. Po chvilce dohadování jsem si obhájila cenu (polovnu toho, za co mě chtěl vzít) a pán svolil, že mě do školy zaveze.

Do školy jsme jeli přes hodinu. Na druhý konec BKK, který byl naštěstí ve 4 hodiny ráno ještě naprosto bez dopravy. Mám pocit, že škola dokonce už není v BKK, ale v nějaké příměstské části. V naprosté izolaci. Po cestě jsem posledních 15 km neviděla nic než pole a palmové háje. Měla jsem velké štěstí, že jsem natrefila na fakt hodnýho pána, který mě v bezpečí dopravil někam, kde vlci dávaj dobrou noc a ještě se mnou celou cestu konverzoval plynnou angličtinou. Na místo určení jsme dorazili o půl 6. A pak už jsem čekala do 8, než se otevře recepce a já se budu moct ubytovat a zapsat na kurz.

A jak vypadá škola? Nádehrně. Je to uzavřený areál, kterým prostupuje velice příjemná energie. Všude květiny, vodopádky, krásnej bazén, ve kterém mohou studenti plavat, ubytování čisté a bez švábů. Ale nebylo by to ono, kdyby mi neřekli, že pro mě nemají pokoj, který chci a že se budu muset zítra, až se někdo odhlásí, přestěhovat. No pokud to bude jednou, tak to snad přežiju... Minulej rok jsme se v rámci jednoho ubytování stěhovala třikrát, to už bylo i na mě trošku příliš.

A co se týče kurzu, který jsme si vybrala? Potkala jsem se se studenty, kteří dnes ukončují kurz, na který nastupuji zítra já. A první, co mi jedna kočenka řekla, bylo: Tohle je výcvikovej tábor, tak se na to připrav! Svým způsobem je to přesně to, co jsem podle popisků z internetu očekávala (viz příspěvek níže) a za čím jsem sem přijela.

O čem by můj pobyt měl být - jak daleko může být realita od očekávání

Od doby, co jsme započala svoji profesní dráhu, je tohle můj třetí studijní pobyt v Thajsku. Když si uvědomím, že poprvé jsem letěla ve věku 24 let, tedy 3 roky zpátky, zdá se mi to neuvěřitelně dávno. Minulý rok jsem si myslela, že už Thajsko znám a nemůže mě nic překvapit. Chyba lávky. Vždycky Vás má co překvapit. Proto je dobré být si vědom toho, že znáte jen zlomek z toho všeho, co byste znát mohli.

A to je taky ten důvod, proč se jedu dál vzdělávat. V technice, která mi přirostla k srdci a do rukou a těla se mi vpila jako inkoust do pijáku. Baví mě. Vidím její efekt na svých stálých klientech i na jednorázových návštěvnících SENstudia. A cítím potřebu se v ní dále zdokonalovat. Ne jen proto, abych mohla poskytovat služby stále vyšší kvality, ale i pro svůj dobrý pocit, že se někam posouvám. Ne proto, že by bylo nezbytně nutné. Ale proto, že je tu ta možnost. A ti, kteří si mysleli, že je to nošení dříví do lesa, zcela jistě pochopí, že to tak není.

Poprvé budu studovat v Bangkoku. Ve městě, které mi nikdy nepřirostlo k srdci. Ve městě tak obrovském, až mě to občas děsí. Ve městě, které je tak prosyceno smogem, že se těžko dýchá i nekuřákovi sportovci. Je to město hodně specifické. Myslím, že ho lidé musí buď nenávidět, nebo milovat. Já jsem stále na rozmezí těchto dvou emocí, které, leč se zdají být svými protiklady, mnohdy k sobě mají velice blízko. Vždy jsem v něm strávila maximálně týden, teď mě tam čeká měsíc.  Tak uvidím. A vy uvidíte se mnou…

Kurz, který jsem si vybrala, by měl stát za to. Já jsem volnomyšlenkář, který miluje svobodu a volnost. A tento kurz mi trochu připomíná výcvikový tábor. Jednou z podmínek absolvování kurzu je povinnost být ubytován v univerzitním kampusu. Ubytování v tomhle kampusu je stejně drahé jako luxusní (ale ne nejluxusnější) hotel v centu Bangkoku. V ceně je zahrnuto stravování třikrát denně. Po kurzu musíte každý den na jógu. A jako perlička, kurz je 6 dní v týdnu…  Nevím jak Vám, ale mě to připadá docela diktát. Věřím, že i tenhle režim mi může přinést do života něco nového. Asi to nebude konkrétně disciplína, spíš si myslím, schopnost obětovat něco (určitou svobodu a volnost), pro něco významnějšího (vzdělání, sebezdokonalení, a možná i trocha toho sebezapření). Ale to jsou všechno domněnky. Jaká bude realita, to zjistím(e) v následujících 4 týdnech.

A tady nějaké konkrétnější informace o kurzu:  jeho název je Proffesional Thai Massage for Health, odehrává se  v chrámové škole Wat Po v Bangkoku, nejstarší škole tradiční thajské masáže v Thajsku. Jeho trvání je 4 týdny, 6 dní v týdnu, 165 hodin výuky. Z toho 65 hodin teorie a 100 hodin praxe. Každý den po škole jóga. Zkouška se dělá nejen z praktické části, nýbrž i teoretické, což se mi hafo líbí. Působí to na mě dojmem, že lidé, kteří tento kurz absolvují, by měli mít kvalitní praktické znalosti podložené teoretickými vědomostmi.

Nechci, abyste nabili dojmu, že s jedu obětovat ve prospěch svých klientů. Není to tak. Zatím mé cesty do Thajska byly obrovským mezníkem nejen v profesním rozvoji, ale i v mém osobním životě. Vždy mě někam posunou, něco nového o sobě samé naučí, dopřeji si odpočinek od všedních starostí a povinností, načerpám spoustu energie, kterou pak mohu uplatnit nejen v práci, ale kousek z ní přenést i na své okolí.

Na závěr mého pobytu mě čeká dovolená. Tak jako vždy - po práci zábava. Tento rok to bude však speciální dovolená. Dovolená, kdy si poprvé budu moct vychutnat krásy a romantiku thajských ostrovů ve dvou. Takže vím, že všechna snaha a sebezapření po dobu jednoho měsíce budou bohatě odměněny. 

Thajsko 2011 - Prolog - Odlet

Vytvořit úvodní text k mému již třetímu výletu do Thajska se chystám už dva týdny. Ale nějak jsem se do toho nemohla dokopat. Ono se do toho vlastně ani dokopat nejde. Buď mám múzu a slova plynou samy, nebo múzu nemám, a i kdybych se kopala sebe víc, tak nevyplodím zhola nic. Tyto řádky vznikají v letadle do Kyjeva.

Tento blog je směsicí informací o thajské masáži, průběhu mého vzdělávání, tentokráte v Bangkoku, ale nedílnou součástí jsou i mé niterné pocity, které se během mého zahraničního pobytu různě vynořují, v závislosti na tom, co se právě odehrává. Venku i vevnitř. Ono taky psát jenom o vzdělávání, to by byla asi celkem nuda. Minulý rok, kdy jsem s tímto blogem začala, jsem přišla na to, že jakýmsi způsobem překlenuje to osamocení. Osamocení není úplně nejlepší výraz. Vhodnější by bylo asi říct, absenci milovaných lidí i těch, které mám "jenom" ráda a taky těch, které jenom znám. Je příjemné vědět, že s Vámi někdo sdílí to, co prožíváte, i když pouze prostřednictvím blogu. Opět se budu snažit Vám přiblížit, jak to v Thajsku chodí, jak tím proplouvám já a co mi to přináší.

Oblíbeným bodem mé studijní cesty je pro mě vždy odlepení letadla od země. Vím, že v ten moment  za sebou nechávám všechno známé a není cesty zpět. Tento rok jsem letadlo stihla bez problémů (na rozdíl od roku minulého). Tento rok jsem před odletem plakala (na rozdíl od roku minulého). Ten pláč nebyl smutný.  Byl, řekla bych, láskyplný. Na rozdíl od roku minulého mám totiž muže. Muže mého života, aspoň teď jsem si tím naprosto jistá.
No a teď sedím v letadle, které spíše než letadlo připomíná větší okřídlený busík, v sobě mám docela hnusnej (chtěla jsem napsat nechutnej, ale to zní fakt strašně, byl vlastně ne-chutnej)sendvič. Holt ukrajinské aerolinie Aerosvit jsou trochu jiná liga než Emirates. Přes uličku vedle mě sedí pán, kterému nestačil bezpečnostní pás, jeho objem (pána), byl příliš velký. Jenom doufám, že takovej pán vedle mě nebude sedět těch 9 a půl hodin z Kyjeva do Bangkoku.

Tak a už sedím v prostoru pro transit na letišti v Kyjevě. Ještě nikdy jsme neviděla tak nehezké letiště. Personál je velice pomalý, jakoby je nezajímalo, že lidé, co sem přiletí, by ocenili, že odbavení odsýpá. Když jsem v relativně velkém tranzitním prostoru našla jeden jediný záchod, byla před ním fronta cca 15 žen, všechny čekaly na ten jeden jediný mikro-záchod. Nečekala bych to v letišti hlavního města, byť východní Evropy. Je vidět, že jsem toho zatím moc neviděla, jinak by mě to asi nepřekvapilo.

Teď už se pomalu odsouvám k bráně, ze které se přemístím do letadla směr BKK a ve kterém strávím následujících 9 a půl hodin.

A už sedím v letadle do Bangkoku. A vedle mě není ani super objemný pán, ani hubená paní. Vedle mě nesedí nikdo! Báječné! Kdo by to čekal?

Aktuálně mi není smutno. Mám na sobě rtěnku od Toho báječnýho muže, parfém od báječné kamarádky, na krku řetízek od mé báječné mámy. A všechny v srdci. A vím, že i všichni mí milovaní mají v srdci mě a nehledě na to, že nás bude dělit půl světa, pořád si budeme na blízku.

Tyhle řádky vznikaly chronologicky po cestě sem, teď už jsem připojena v ubytování a nebylo by to Thajsko, kdyby mě za živa nežrali komáři a jiný hmyz.

Svět(l)u vstříct

"Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen."

 P. Coelho, Alchymista (má nejoblíbenější kniha)

Rok 2010 utekl jako voda. Dva týdny z roku 2011 utekly jako voda. Není radno mrhat časem, zvláště, když toho chcete hodně stihnout. Mám ráda vědět, kam směřuji a cíli se postupně blížit. Na druhou stranu jsem otevřená tomu, co mi Vesmír nadělí... ale znáte to, štěstí přeje připraveným :)

Takže co to tedy je, čemu já aktuálně směřuji vstříct?

Po poslední návštěvě Thajska v minulém jsem se rozhodla si sem studijně zajet každý rok. Jednak načerpat nové znalosti a zkušenosti, ale taky si odpočinout a jen se ponořit do přítomnosti. Nevím proč, ale z nějakého vnitřního popudu jsme si řekla, že už jsem dost velká (zralá, dospělá...říkejte tomu, jak chcete) na to, abych se tentokrát vydala studovat do Bangkoku. Města, které se mi při první návštěvě zhnusilo, při druhé návštěvě jsem se v něm konečně uvolnila, ale i přes to ve mě přetrvával pocit, že bych v něm nevydržela déle jak 5 dní.

Když jsem začala pátrat po letenkách a kurzech Thajských masáží, původní plán byl odjet na 5 týdnů (z toho 4 týdny studovat, část v Bangkoku a část v mém milovaném Chiang Mai a týden se pak dovolenkovat na nějakém ostrově). Nečekala jsem, že hned na stránkách první školy v Bangkoku - Wat Po Thai Traditional Medical School , na které jsem zavítala, najdu přesně to, co jsem hledala. Jen s jedním rozdílem. Kurz trvá celých 5 týdnů (z toho volné jen neděle!). To znamená, že má dovolená se rozplynula ještě dřív, než jsem si namyslela, na který líbezný ostrov se vydám. V tento okamžik mi to vůbec nevadí. Je to jako vždy, když vám něco sepne a vy nemáte nejmenší pochyby o tom, že je to to pravé, nehledě na to, jak komplikované a někdy i nedosažitelné se to může zdát.

Ještě než se vydám na tohle dobrodružství mě čeká v dubnu kurz Diskopatie - pohyb a principy Spiraldynamik – „strategie od A do Z“. A po návratu z Thajska v srpnu opět návrat ke Spirálce a osmidenní kurz Kurz Spiraldynamik® Inermediate 2- 3D Stretch Massage.

Inu, mám se na co těšit a doufám, že i Vám tohle všechno přinese mnoho pozitivního :)

Jděte za svými sny... někdy to není jednoduché, ale za tu námahu a úsilí to stojí.

"Vítězství a prohry patří k životu každého člověka - s výjimkou zbabělců. Protože ti nikdy ani neprohrávají, ani nevyhrávají." 

P. Coelho, Ďábel a slečna Chantal (další moje oblíbená kniha)