Dnes jsem započala výuku ve Chetawan Wat Po School. Ráno odstartovalo stejně, jako ve všech jiných školách thajské masáže, motlitbou. Na rozdíl od škol, do kterých jsme chodila dříve, jsme se modlili nejen k zakladateli thajského lékařství, doktoru Shivagovi, ale i k Buddhovi. Pak jsme byli provedeni po prostorách školy, jedním slovem nádhera. Vše ve feng-shui stylu, prostor, ve kterém to dýchá. Následovalo přemístění se do výukové místnosti pro teoretické lekce. Tam se nám představila jedna z učitelek, paní Run a my se představili návzájem. Ve skupině je nás 10. Já, Sarah– Californie, Dimitri- Francie, DJ- India, Melissa- Texas, Lucy- London. Zbytek si ještě nepamatuju. Bylo nám předneseno kurikulum výuky, puštěno krátké video o vzniku thajské masáže a pak už následovala výuka.
První tři dny se budeme věnovat teorii- anatomie a fyziologie. Pro mě je to trošku nuda, neb vše, co jsme dnes probírali znám už z vejšky, ale jak se říká: opakování, matka moudrosti.
Ve 12 hodin jsme byli propuštěni na oběd a já při té příležitosti dostala klíče od pokoje, který jsem si vybrala, ale včera ještě nebyl volný. Tak jsem upalovala přestěhovat své věci a naobědvat se a převléci se. Po obědě byl totiž naplánován výlet do muzea anatomie v BKK. Abychom měli představu, jak co vypadá v reálu.
Muzeum anatomie – hororové muzeum. Na jednu stranu velice zajímavé exponáty, příčné řezy tělem naskládané jeden vedle druhého, takže jste ve 30 preparátech viděli, jak vypadá vaše tělo v jakékoli úrovni. Na druhou stranu mnoho exponátů, které bych radši nikdy neviděla a doufám, že na ty obrazy brzo zapomenu. Bůh žehnej každému zdravému narozenému dítěti (a jeho rodičům).
Po cestě zpátky jsem v mikrobuse usla, pořád nejsem vyrovnaná s časovým posunem a i to teplo Vás vyčerpává.
Zpět „doma“ – hupky dupky do bazénu. Dnes jsem si dala 15 délek tam a zpět, doufám, že ke konci pobytu se dopracuji tak na 50 J Pak večerě. Výlet do Tesca, které je cca 10 km daleko, nakoupit potřebné věci k fungování, tedy: brýle na plavání, thajskou simku, ovoce, abych měla co jíst, když na mě přijde večer hlad a nějaké věci nepotřebné k životu, ale život zpříjemňující, tedy pivo a cigarety. No nemějte hlad, když poslední jídlo Vám dají v 5 odpoledne a pak můžete leda tak pít vodu. Ale všeho moc škodí a já tu vypiju tak 4 litry vody denně…
Po návratu odsunutí těla do bazénu. Je to ideální místo k večernímu tlachání, protože komáři Vás můžou kousat jenom do obličeje a ruky, ve které držíte nápoj.
Ten systém se mi líbí. Izolace. Náročná výuka (aspoň to říkají studenti, kteří již absolvovali část výuky). Jídlo třikrát denně (možnost konečně shodit). Nejbližší obchod 4 km daleko, pořádnej obchod 10 km (neláká Vás to nakupovat jídlo, kterým byste se večer cpali z nudy). Bazén (pohyb, relaxace). Personál velice příjemný a ochotný a zdá se býti erudovaný.
Co se mi nelíbí: po cestě z bazénu jsem potkala velkýho, ale opravdu velkýho pavouka. Tlustý černý nohy. 12 cm v průměru. Když jsem to řekla Sarah, tak mi suše oznámila, že jeden takovej kousl Pauline do pusy, když spala, nacož tak celá otekla. A když jsme šli se Sarah domů z bazénu, tak mi Dimitry hlásí, že zachránil holky. Hádejte před čím. Před další takovou obludou… Mno, u mě v pokoji žádnej takovej pavouk není. Prohlédla jsem pokoj pečlivě místečko po místečku. A doufám, že už během svého pobytu žádného nepotkám. Ráda bych se vrátila do Čech s intaktní psychikou. A pak je tu druhá věc, co mě točí. A to, že nemám internet na pokoji (jak bylo avízováno). Protože když už chci být připojena, tak za to platím vlastní krví.
Vstříct spánku a světlým zítřkům!
Žádné komentáře:
Okomentovat