Ani se mi nechce věřit, že už jsem v Wat Po Chetawan Healt School 3 týdny! Ono to totiž utíká, když jste v jednom kole od 8 od rána do 11 do večera. Nebyla jsem daleko od pravdy, že tohle je výcvikový tábor. Respektive jsem se strefila velice přesně. Asi jste si všimli, že ani na blog nic nepíšu. Není totiž kdy. Škola mě maximálně zaměstnává a když mám týdně jenom jeden den volna, tak ho strávím studiem teorie a trochou tolik potřebného odpočinku.
Ale dnes už se neděle chýlí ke konci a já mám jak čas, tak i chuť se s Vámi podělit o své pocity z těch 3 týdnů, které jsem si tu už odžila.
Než jsem odletěla, tak mi hodně přátel i klientů řikalo, proč tam zase jedeš? Vždyť už všechno umíš. Není to zbytečný? Ale ti, kdo mě znají, ví, že jsem umíněná holka. Když si něco usmyslím a jsem o tom přesvědčená, tak si může říkat a myslet kdo chce, co chce. Pro mě je důležitý vědět, že v tom vidím smysl já. A tak jsem tu. Po třetí. A nelituju toho. Chtewan je výcvikový tábor, ale ten výcvik je pocvtivý a propracovaný. A já si připadám, že jsem odhalila novou tvář thajské masáže, která mi byla doposud utajena.
V čem se liší to, co se učím od toho, co už znám? Dříve jsem jezdila studovat do Chiang Mai, což je mekka studia "Severního stylu" thajské masáže. A já chtěla okusit i ten "Jižní" a přesvědčit se o tom, jestli se opravdu tak liší. Liší. Moje práce až doposud byla zaměřena především na protahování těla. Od hlavy až k patám. To je doménou severního stylu. Tady, v Chetawan Wat Po Healt School nás učí stylu jižnímu. Samá akupresura. Tlaky palcem, palci, chodidly, patama, lokty, koleny. Samý tlaky, tlaky, tlaky..
Dalším podstatným rozdílem je to, že styl, který nás tu vyučují je nadmíru "zdvořilý", nebo jak to nazvat. Jsou přísná pravidla, jak daleko k těle klienta se můžete přiblížit, neexistuje, že byste se ocitli např. nad úrovníjeho ramen. Zatímco ve spoustě mých oblíbených protahovacích poloh jsem doslova propleten s tělem klienta, tady to nepřipadá v úvahu.
Pro mě velice těžce zpracovatelným faktorem je síla, jakou při masáži používají. Tady jsou všichni přesvědčeni, že "No pain, no gain" je svatosvatá pravda. Pro ty, co neznají tuhle hlášku, tak přeloženo: není bolest, není zisk. Já samozřejmě musím sledovat jejich výuku, protože z toho tady budu taky zkoušena a pro to jsem si sem přišla. Ale co si budu dělat ve své praxi, to už je moje věc. Ale konečně rozumím tomu, proč ve většině salónů, kde se nabízí thajská masáž, lidé odcházejí zmasakrovaní. Ony ty terapeutky opravdu věří, že to tak má být. No, já tomu nevěřím a s tkání budu i nadále zacházet tak, jak jsme přesvědčená, že je to efektivní a ne násilné. Ale bohužel vidím, že studenti, kteří nemají vzdělání z fyzioterapie, tohle budou následovat, protože tuto pravdu přijali rovněž za svou. Už několikrát jsem na tohle téma zavedla knverzaci, ale už jsem od toho upustila, protože z toho nikdy nevzešlo nic dobrého. Jenom si tady o mě myslí, že do všeho musím rejpat...
Ale jsem hrozně ráda, že už po 3 týdnech mám pod kůži zaryto, kde je která dráha, jak se dá propracovat od jemnějších tlaků jedním palcem až po hluboký tlak loktem. Ale on i hlubolý tlak, pokud ho zastavíte na hranici fyziologické bariéry, je velice příjemný. A tím, jak se poctivě propracují všechny energetické dráhy, tak Vám to dá zase o něco jiný pocit, než při "pouhém" protahování.
Takže se velice těším, až tyhle dva směry, jižní i severní, umě prokombinuji. Protože to bude pecka, to Vám povídám :)
Jde mi to. Ano, samochvála smrdí, ale mě tady nemá kdo pochválit, tak se chválím sama. A myslete si o tom co chcete... A kdo nevěří, tak ať se o tom přijde přesvědčit, až se vrátím.
Žádné komentáře:
Okomentovat