Den. 6 - a určitě se neotrávím?

První víkend utekl jako voda, teď už je pondělí ráno a já se za chvilku odeberu na snídani.

Stala se báječná věc: zapojili internet na pokojích, takže skončilo mé utrpení s krvelačnou zvěří a nastal čas pohody a připojení, kdykoliv se mi zlíbí. Udělalo mi to takovou radost, že si to ani nedokážete představit.

Neděle prozevlená, celý den strávený u bazénu, relaxace těla i mysli byla na místě. Dneškem totiž začíná první den z 6 v řadě, kdy se budeme věnovat praxi. Těším se!

A jedna veselá historka: u bazénu jsem potkala novou studentku  Sum. Je původem z Thajska, ale už 10 let žije v Německu. Kolem bazénu je spousta krásných rostlin, ona chodila kolem a říkala, jak se která jmenuje. Je tam i malý keříček, na kterém rostou fialové bobulky. Ty ohodnotila, jako jedlé, že prý je pěstuje její mamka. Nebyla bych to já, kdybych si jednu hezky baňatou neutrhla a nenapchala si ji do pusy s tím, že se seznámím s další novou chutí. V okamžik, kdy ta fialová slupka praskla a do úst se mi vlila šťáva z toho plodu mi vytryskly slzy z očí. Byl to nějakej druh chilli papričky (ano, fialovej kulatej), myslela jsem, že mi shoří celá dutina ústní. Rozumějte, já pálivý ,miluju a myslím, že jsem schopna požít hodně pálivá jídla. Ale tohle bylo až příliš. Rychle vyplivnout. Dalších cca 15 minut jsem měla extrémně vysokou produkci slin, připadala jsem si jak náš pes, když na mě čučí při jídle a z huby mu kapou sliny. Ale, přežila jsem. A naučila jsem se, že si do pusy nebudu strkat plody, které nebudou jednoznačně identifikovatelné a nepochybně známé tomu, kdo mě je představuje.