Den 1. - zasazení do reality

V BKK jsem přistála 3:30 ráno místního času. Za sebou přes 16 hodin na cestách, rozlámaná, unavená, ulepená. Byla jsem rozhodnuta, že na místo školy se dopravím svépomocí využívajíc možnosti veřejné dopravy. Ach, já bláhová! Když jsem se zeptala paní na informacích, jak se tam dostanu, tak jenom vykulila oči a začala opakovat: "Daleko, daleko. Musíš si vzít taxi." To se mi nezdálo, tak jsme se zeptala ještě na druhých informacích a tam mi paní řekla to samé. Sklíčená jsem se tedy vydala před letištní halu, vydat se na pospas taxikářům, kteří turisty natáhnou, když mají tu možnost. Hned mě odchytil pán, kam že to prý jedu. Ukázala jsme mu mapku. Vykulil oči a ríká: "Daleko, daleko." Tak sjem odvětila, no tak já pojedu MHD. Po chvilce dohadování jsem si obhájila cenu (polovnu toho, za co mě chtěl vzít) a pán svolil, že mě do školy zaveze.

Do školy jsme jeli přes hodinu. Na druhý konec BKK, který byl naštěstí ve 4 hodiny ráno ještě naprosto bez dopravy. Mám pocit, že škola dokonce už není v BKK, ale v nějaké příměstské části. V naprosté izolaci. Po cestě jsem posledních 15 km neviděla nic než pole a palmové háje. Měla jsem velké štěstí, že jsem natrefila na fakt hodnýho pána, který mě v bezpečí dopravil někam, kde vlci dávaj dobrou noc a ještě se mnou celou cestu konverzoval plynnou angličtinou. Na místo určení jsme dorazili o půl 6. A pak už jsem čekala do 8, než se otevře recepce a já se budu moct ubytovat a zapsat na kurz.

A jak vypadá škola? Nádehrně. Je to uzavřený areál, kterým prostupuje velice příjemná energie. Všude květiny, vodopádky, krásnej bazén, ve kterém mohou studenti plavat, ubytování čisté a bez švábů. Ale nebylo by to ono, kdyby mi neřekli, že pro mě nemají pokoj, který chci a že se budu muset zítra, až se někdo odhlásí, přestěhovat. No pokud to bude jednou, tak to snad přežiju... Minulej rok jsme se v rámci jednoho ubytování stěhovala třikrát, to už bylo i na mě trošku příliš.

A co se týče kurzu, který jsme si vybrala? Potkala jsem se se studenty, kteří dnes ukončují kurz, na který nastupuji zítra já. A první, co mi jedna kočenka řekla, bylo: Tohle je výcvikovej tábor, tak se na to připrav! Svým způsobem je to přesně to, co jsem podle popisků z internetu očekávala (viz příspěvek níže) a za čím jsem sem přijela.