3. den v Chiang Mai (29.6.) - krádež

Dnešní story začíná v 00:00 a je dlouhá. Den byl velice náročný. Dnes už je vlastně zítra, středa 1:00 ráno.

Uložila jsem se vyčerpaná ke spánku ve svém pokoji (moje druhá noc zde) doufajíce, že se po náročném dni dobře vyspím. Den byl úspěšný, podařilo se mi vyřídit vše, co jsem potřebovala a těšila jsem se na zasloužený spánek. Pečlivě jsem se namazala gelem proti hmyzu a ulehla. Po chvíli se objevil první štípanec. A ještě dva k němu. Inu vstala jsem, namazala super mastičkou, co zakoupila pár hodin před tím. Zabralo to, kousance přestaly svědit. Natěšená na spánek znovu ulehám a uvelebím se. Další džoganec, a za chvíli další, a další.... ve 3:35 ráno, kdy jsem byla pomazaná od hlavvy až k patám gelem proti svědění (otoku a zarudnutí) jsem si zoufale vzala rohypnol. Byla jsem vyčerpaná z neustálého hledání původu štípanců. Komáři to nebyli. Žádný bzukot. Jenom pocit, že po vás něco leze a pak kousanec. Dokonce jsem byla už tak paranoidní, že jsem několikrát rožla světlo a číhala nehybně na posteli, jestli uvidím blechy nebo jinýho odpornýho parazita sajícího vesele mou krev. Po "roháči" jsem usla běchem chvíle, s pocitem, že jsme se transformovala ve svědící mentolový bonbón (mastička hezky mentolově vení, ale co je moc, toje moc).

Ráno jsem se vzbudila cca v 1O hodin. Oteklá, pokousaná, vyšťavená z rohypnolu. Snídaně (ovoce - meloun, mango, ananas, něco jako jablko, ale jablko to není , banán a ještě cosi plus jogurt a cornflakes - mňamka a k tomu ranní kávička) jsem se začala cítit trošku jako člověk. První sprcha dnešního dne, opět o trochu blíže čerstvé lidské bytosti) a připravena do víru a žáru tohohle kouzelného města.

Nasedla jsem na svýho "ginger" (tak jsem pojmenovala prorezlý prvorepublikový bicykl, kterému vydří napumpované pneumatiky déle než jeden den) a vydala se projet si historické centrum, mrknout na nějaké chrámy a přitom pokračovat v tréninku orientace. Bájo, chrámy krásné, všechny vypadají skoro stejně, mnohokrát jsem zabloudila a znovu se našla, už poznávám některé orientační body, natírám se poctivě sunblockem a po každé sprše aloe a užívám zdejšího poklidného života. V jednom chrámu jsem viděla, že je možné si povykládat s mnichy (trénují si tak angličtinu).Samozřejmě jsem se vydala vyzjistit, co a jak, skončila jsem s čtyřmi klučiny 21 let a jedním starším, co uměl velice dobře (na místní poměry) anglicky a měla krásnou půlhodinu rozhovoru, smíchu a pohody.

Pak rychle domů, druhá sprcha, jídlo a hupky dupky k slepému mistrovi. Cestu jsem našla skvěle, byla jsem na sebe hrdá, ani jendou jsme nezabloudila. Po školce natěšená na odpočinek nasedla na gingra a jedu domů. A tady začíná neveselá zápletka dnešního dne.

Před J.J.´s (domov) jsem zabrzdila a sesedla z kola. Tu se mihne motorkář, vezme můj baťoh a odfrčí. Jediný, na co jsem se zmohla bylo zakřičet na něj: U fucker, come back! Týpek zmizel i s mým batohem v zatáčce, mezitím se vyrojili zaměstnanci J.J´s a koukali, co se stalo.

Bágl v nenávratnu. V batohu IPhone, foťák, peněženka s kreditkou, peníze, věci do školy,mapa... Byla jsem v šoku, všechno se to událo tak rychle. Zaměstnanci zavolali policii, já jsem se snažila co nejrychleji zablokovaz kartu, aby mi zloděj nevybral peníze i z tama. Je těžké zablokovat kartu, když nemáte telefon. Majitelům nefungovalo volání do zahraničí. I zjevila se holčina, se kterou jsem se seznámila den před tím. Dala mi svůj mobil a jenom řekla, ať vyřídím, cokoli potřebuji. Kartu jsem zablokovala (respektive dokončila blokaci, kterou mi zajistil Ondřej díky facebooku, ano všichni na něj nadávaj - na facebook - ale tentokráte mi zachránil krk - nebo aspoň peníze). Mezitím se policie sbalila a aniž bych se dozvěděla, jak mám postupovat, tak odjeli. Majitelé J.J´s byli tak hodní, že mě odvezli na policejní stanici, kde jsem sepsala protokol. Taky celkem prča, vysvětlujete policajtovi, kterej neumí zbla anglicky, co se stalo a tlumočí vám kočenka, co umí anglicky tak trošku. Výsledek - zítra volat na ambasádu a ti mi snad budou schopni říct, co a jak. Dali mi podepsat protokol, v thajštně samozřejmě a tím jejich práce skončila.

Vzhledem k tomu, že mi ukradli i klíče od pokoje, tak jsem požádala o nový pokoj. Nechci přijít ještě o zbytek věcí.

Výsledek:

• nemám batoh (trvalo měsíc, než jsem ho sehnala), nemám iPhone, nemám foťák, nemám kartu s penězma ani materiály z dnešního výukového dne. 
• kartu jsem zablokovala (díky Ondřeji) avšak nevím, jak se dostat k penězům, to už se vyčerpal kredit na telefonu, co mi půjšila milá slečna
• vím, že si za to můžu sama. Pořád trpím představou, že všichni jsou hodní a dobrosrdeční. Nejsou. Člověk musí být opatrnej. A já nesmím být tak naivní.
• Jsou i dobří lidé, kteří se snaží pomoci. Majitelé mě sami zavezli na policii, snažili se tlumočit, měli snahu nechat mě zatelefonovat (i kdž to nešlo) a pak ještě koupili večeři, protože jsem žádnou neměla.
• VŠECHNO JE O.K. Přišla jsem o materiální věci. Mohla jsem taky dostat přes tlamu nebo ještě hůř.

Po vyřešní s fíkama přeskládání věcí do nového pokoje, sprchy a smýt ze sebe ten energetický mišmaš, co se ve mě nakumuloval a vedle do guesthousu na pivo. Potkala jsem spolubydlící, povykládala zápletku, všichni prjevili upřímný soucit, protože to většina z nich zažila. A osvětlili mi, jak to chodí.

Je to takhle:
Vyhlídnou si vás předem, chodíte ze stejného místa, vidí, že máte nějkaou cennost (vyjdu z domu a pouštím si hudbu na iPhonu, fotím), pak si vás jenom vyčíhnou ve vhodný okamžik a okradou vás. Tak to chodí. Teď už to vím.

Zkušenost. Zkušenost je vždycky dobrá, i když se v ten okamžik může jevit jako pěknej sranec. Já se snažím to vidět z pozitivního úhlu. Materiální věci jsou naharditelné. Telefon koupím novej, foťák taky. Díky mým technicky zanlým přátelům vím, že si mím iPhone zálohovat, takže všechny telefonní čísla bych měla mít v komplu (zatím jsem je ale nenašla). Pracovat a živit se svou prací umím a přijela jsem se vzdělávat, abych svoji práci dělala ještě líp. A nenechám se vyprudit nějakým chudákem, co okrádá malý blonďatý holky. Karma funguje, o tom jsem přesvědčená, takže týpkovi se to vrátí a mě se to nestalo jenom tak náhodou. EVERYTHING HAPPENS FOR A REASON (vše se děje z nějakého důvodu, na náhody nevěřím).

Zajímavej den každopádně. To mám na cestování ráda, přináší nové zkušenosti, najednou vidíte, jak jste schopni reagovat na aktuální podmínky. A když cestujete sami, je to o to větší pecka. Sama se ale necítím. Vím, že doma mám velkou oporu v přátelích a rodině a jak jsme zjistila, tak i ve známých.

God bless u all!!!!