Na lekce u slepého mistra - Mr. Sinchai, který mnoho let pracoval s neurologicky postiženými pacienty, zejména po mozkové mrtvici, jsem se velice těšila. Vyučuje pouze dvě hodiny denně, od 5 do 7 odpoledne, jako důvod uvádí, že déle je pro studenty těžké udržet kocentraci.
Chvíli před pátou jsem dorazila na místo určení, kam jsem se šla podívat už dopoledne, abych pak nebloudila a lekci nezmeškala (Asi jsem ještě nezmínila, že můj smysl pro orientaci se zapomněl vyvinout a v 80% případů, když mám někam zahnout, tak zahnu špatně). Přijela jsem právě včas, když jsem parkovala a zamykala svůj super prvorepublikový bicykl, tak začalo pršet. Je tu teď monsoon season - dešťové období - a když prší, tak přímo lije.
Před mistrovou ordinací (místnost se dvěma matracemi a fukarem) už čekal kluk (Američan), kterého jsem viděla ráno v Sunshine. Dali jsme se do řeči a Rob mi řekl, že je v CM už dva měsíce a že Sunshine School a Mr. Sinchai patří k nejlepším výukovým možnostem v Thajské masáži. V 5 hodin nás mistr vpustil dovnitř, přišel ještě jeden klučina z Japonska. O chvíli později se objevil ještě Mike, muž žijící v CM přes 10 let, který zde asistuje a na výuce se podílí. Představili jsme se a výuka začala.
Na dnešním programu byla horní končetina. Pan Sinchai je velice roztomilý mužík. Jeho styl výuky se mi zatím líbí. Při počtu 3 studentů, 1 učitele a 1 asistenta je výuka super. Mistr střídavě ukazuje na studentech, studenti zkouší na mistrovi, asistentovi i sobě navzájem. Když pracujete s mistrem, tak vám dává skvělou zpětnou vazbu, co se týče provedení hmatu, intenzity použité síly, uvolnění vašeho vlastního těla... Ze všech "hmatů", které nám dnes ukázal, jsem neznala ani jeden. Nejsou žádné výukové materiály, takže jsem vše pečlivě natáčela na foťák. Znám to, když jste ve výuce, vše vám připadá jasné a snadné, ale jakmile se začne další hmat/sekvence, už nevíte, co jste dělali před tím.
Po skončení výuky jsem nasedla na svůj superbike, překvapivě s oběma dušemi plnými a vydala se na cestu domů. Trošku jsem zabloudila, rychle se našla a po prvním dni bicyklování v pořádku dorazila "domů". Sprcha (dnes už 3.), večeře (červené curry, které by mělo hafo pálit a moc nepálilo, zítra tedy upgrade na zelené curry) a pak zase domů a poctivě si prohlédnout videa a zapsat poznámky. Když bych si je nenapslala, tak mi i ty videa budou na prd a vzhledem k tomu, že studium je hlavním účelem téhle cesty, tak se snažím nic nezanedbávat.
Od té doby sedím tady na terase a nechávám se ohryzávat od komárů. I navzdory tomu, že jsem si jako první věc koupila antimoskito gel s citronelou. Je na prd. Tak jsem si dnes koupila ještě after-moskito balm. Je to zelená mast z bylinek, která pomáhá proti otoku, zarudnutí a svědění. Funguje. Ale štípanců je tolik, že bych se jí potřebovala namazat celá. Uvidm, možná, že než ulehnu do postele, tak tak stejně skončím, neb už teď cítím 4 nové štípance.
Pondělí za mnou. Jsem spokojená. Život v CM je jiný než v Brně. Myslím, že tady jsou spokojení všichni, chudí, bohatí, cizinci, místní. Spokojenost a pohoda na vás dýchá ode všad kolem. Tady se ani nejde stresovat (ani při šílené dopravě na bicyklu, ani při množství kousanců od komárů). Proč taky? Žijeme jen jednou (já si své minulé životy nepamatuju a budoucí ještě nenastaly), důležitá je přítomnost a tady a teď jsem šťastná. Touto formou se snažím svoje štěstí sdílet s vámi. Štěstí není o okolnostech, ve ketrých se nacházíte, je to o tom, umět přijímat přítomnost takovou, jaká je. A komu se nelíbí, tak má jen a jen ve své moci ji změnit. Sami si tvoříme náš svět, tvořme ho radostně, ze srdce a z lásky. Pak budou moci, i ti méně šťastní, vidět, že se to dá. Není to vždy lehké, ale jde to. Stačí jen chtít a dělat pro to něco. Pamatujte, štěstí přeje připraveným!
Žádné komentáře:
Okomentovat