Turismus: tahle země je živá především z turistů, nechápu proto tu diskriminaci. Za jídlo a v místech, kde se platí vstupné platíte o hodně větší částku, než místní obyvatelé, v taxi samozřejmě taky. Předpokládají, že turista = bohatý. Není to tak, potkávám mnoho mladých cestovatelů, kteří v Asii stráví třeba 6 měsíců a na vše si vydělali sami. Stejně tak potkávám lidi, kteří zde dělají různou dobročinnou činnost, aniž by za to byli placeni.
Místní lidé jsou velice přátelští, milí a dobrosrdeční (dávám to za vděk buddhismu). Musíte se však naučit rozlišovat mezi upřímně vyjadřovanými emocemi a přetvářkou. Nenechat se ošálit těmi, co se z vás jenom snaží vytáhnout peníze. O to krásnější pak je, když se setkáte s někým, kdo vyjadřuje upřímnou radost z toho, že si s vámi může povídat nebo vám pomoct nebo se na vás jen od srdce usměje. Jsou pracovití, pracují tvrdě a rukama. Ne jak u nás, na všechno máš stroj, který to za tebe udělá. A mají rádi zvířata, protože jinak by to množství pejsků bez domovu nemohlo přežít. Vidíte je všude, jsou prapodivní, neurčité rasy, většinou trpí nějakou kožní chorobou, ale nevypadají, že by trpěli hlady.
Na druhém pólu my, turisté. Je nás tu stejně jako komárů. Baví mě poslouchat jejich příběhy, sdílet část mého výletu, když se zadaří potkat někoho, kdo jede na stejné vlně jako vy a strávit s ním/ní různé dobrodružství.
Udělala jsem si ze pár boxů, do kterých je můžete většinou během okamžiku šupnout. Nerada škatulkuju, ale pro popis je to jednodušší.
Je tu mnoho lidí cestujících o samotě, stejně jako já. Ty mám asi nejradši, protože jsou to většinou lidé, ketří se skutečně zajímají o místní kulturu, zvyky, chovají se k téhle zemi s úctou.
Pak jsou tu skupinky mladých děvčat a kluků, hromada z nich z anglie, kde je zvykem, že před nástupem na univerzitu si udělají dlouhý výlet do asie, austrálie, nebo kamkoliv jinam. Co jsem vypozorovala, tak u nich je v popředí zájmu noční život, nákupy, jídlo a zábava všeobecně. Tahle škatulka tu podle mě převažuje, mám pocit, že právě proto si místní myslí, že jsme nevychovaní zbohalíci ze západu.
Další skupina jsou postarší pánové (najdou se však i mladíci), kteří sem jezdí za sexuálním turismem. Je to tu naprosto běžné a mě osobně to připadá nechutné. I když to potkávám na každém kroku, stále tohle téma řeším, snažím se objevit podstatu, kterou však nenacházím.
Je to zde pro mě neustálý trénink nesouzení.
Doprava: skoro nikdo tu nechodí pěšky. Všichni jezdí na scooteru, autem nebo red truckem. Chudí (a já) jezdí na kole. Dopravní předpisy neexistují. Nebo jsem zatím neobjevila jejich podstatu. Musíte chytit rytmus a pohybovat se stejně jako ostatní. Chaoticky, bystře, oči vpředu, vzadu i po stranách. Jakmile se snažíte řídit podle nějakých směrnic, jako třeba semafor, přednosti v jízdě, tak jste ztraceni, když dobře, mrtví, v krajním případě.
Místní jídlo miluju. Ty barvy, tvary, chutě, vůně mě fakt baví a neustále nacházím nové a nové zajímavosti. Asi tu mají hodně rádi maso, protože většina stánků prodává maso na špejli v roztodivných podobách. Sladkosti jaou fantastické, čerstvé ovoce jakbysmet. V jídelnách pro místní si vždy můžete nalít z kýblu vodu a naházet si do ní led. Zadarmo. Když jdete do restaurace pro turisty, musíte si vodu koupit. I proto se radši stravuji s místníma. A chilli, všude hromady chilli (fish sauce s chilli, chilli v octu, sušené chilli, celé chilli papričky - to vše v nádobkách na každém stolu, ovšem převážně v jídelnách pro místní), ráj pro mé chuťové buňky.
Thajsko je krásné, barevné, roztodivně voňavé, usměvavé, příroda dechberoucí, na druhou stranu dokáže být i pěkně ostré. Vnímám to všechno velice silně, je to o životě tady a teď. A to nejen zde, ale všude na světě...
Žádné komentáře:
Okomentovat