Koh Chang "Dovolena"

V neděli v 6 hodin večer jsem byla nachystaná v guest housu, kde mě měli vyzdvihnout a dovést na VIP bus, který mě měl dopravit na ostrov. S hodinovým zpožděním mě milostivě vyzdvihli a přivezli k busu. Kolem běhalo 6 Thajců s baterkami a nářadím. Snažili se opravit motor. Po cca 40 minutách, kdy jsem z povzdálí pozorovala, jak se neustále snaží přijít na to, proč autobus nefunguje a hrabali se v jeho útrobách, ve mně začala narůstat nedůvěra. Jsou tihle lidé vůbec kvalifikovaní na opravu vozidla, které bude vézt 50 lidí 1000 km daleko? Nicméně jsem neměla na výběr a trpělivě čekala, až opraví. Opravili. S dvou a půl hodinovým zpožděním jsme vyrazili do BKK. Ráno jsem utíkala na druhý autobus, který měl dovézt do přístavu. Po cestě začalo pršet.

Koh Chang - počasí trvající 3 dny

 V době, kdy jsem vystoupila na ostrově, tak už byl déšť v plné síle (to jsem si aspoň myslela). Taxi odvezlo na pláž, kde jsem chtěla najít ubytování. Řidič mě vyhodil na silnici a než jsme se stihla zeptat, kterým směrem se mám vydat, tak odfrčel. V naději, že se déšť zmírní jsem se schovala pod střechu nejbližšího obchodu a čekala. Po půl hodině, kdy velice silný déšť neustále sílil jsme se vydala hledat. Našla. Kufýrek durch i s věcmi uvnitř, batoh durch, počítač navlhlý, já durchen durch na kost. Byla jsem ráda, že mám střechu (i když děravou) nad hlavou a neměla síly hledat ve tmě po kotníky ve vodě jiné ubytování.

Dnes už je středa, jsem konečně přestěhovaná v jiném ubytování. Jsem moc ráda, že se mi to podařilo….po dvou dnech nonstop deště (nemůžete vyvíjet moc venkovních aktivit a už dva dny mokré věci neschnou, protože je všude tak neskutečná vlhkost), nefungovala elektřina – bouřka nadělala ne ostrově velké škody a poničila jejich úžasné elektrické vedení (žádný internet nebo studené pivo, jakmile se setmělo, tak jste nemohli vůbec nic, protože nejen že bylo všude moře vody, ale i černočerná tma), nepříjemní majitelé ubytování a dva z mých kamarádů při jednom černočerném večeru okradeno o telefon a pas … to vše směřovalo k tomu tenhle resort co nejdříve opustit.

Dnes jsem zde poprvní viděla kus modré oblohy a slunce. Vykoupala se v moři a poprvé za celou dobu si připadala, že tohle má něco společného s dovolenou a odpočinkem….dnes mi ke spokojenosti chybí jenom pivo. Mám smůlu, dnes je nějaký jejich svátek „Buddha´s day“ a alkohol vám nikde neprodají….

Pokud zítra nastanou opět deště, tak odjíždím do BKK.

Je to paradox, jediné, po čem jsem toužila bylo slunce a odpočinek. Místo toho mi vesmír nadělil nonstop déšť a nepohodlí. Možná proto, abych se o to více těšila domů. Možná proto, abych si tenhle rok udělala výlet do BKK a užila si ho. Co je ale pozitivní, tak že jsme opět potkala ze pár zajímavých lidí, na vlastní kůži zažila, co opravdu znamenají monzunové deště, že život bez elektriky je celkem složitý, že buffalo (nevím, jak se řekne česky, jejich jakobykráva) dělá zvuky jako žába, nesmíte se přibližovat k opicím, neb jsou nebezpečné a že každý se s životními situacemi vypořádává jinak.

Co přinese zítřek nevím. S mírem v duši i na srdci se nechám překvapit…