Čas letí. Středa večer, celý den v pohybu, utíká to.
Ráno mě probudila slečna domácí, policie řekla, že před 9. hodinou musím volat ambasádu. Na ambasádě dvě hodiny nezvedali telefon, pak miřekli, že pro mě nic kromě kontaktování rodiny nemohou udělat. Stejně jsem už všechno pořešila s pomocí přátel, takže to byla víceméně formalita a nebyl důvod být výsledkem zklamán.
Vydala jsem se zjistit, kde se dá pořídit foťák, protože by mě mrzelo nezdokumentovat obrazově tenhle pobyt. Nasednu na gingera, a jedu směrem, kde jsem si z minulosti pamatovala, že je obchod s elektronikou. Taky všem obchoďákům ríkají Plazza (Airport Plazza, Cenrtal Plazza, Pinthapom - nebo Panthapim...nebo taky možná ještě trochu jinak) Plazza.... Když jsem viděla typického německého starousedlíka (tučný rudý pán staršího data narození) nasedajícího na motorku, zeptala jsem se, jestli by mi mohl poradit, kde koupit foťák. Tihle starouseldíci podlě mě vlastní město - pokud jim vyloženě nejde o byznys apochybovala jsem, že by zrovna tenlhle pán měl byznys s foťákama - tak vám poradí. Jsou zanlí místních poměrů a nemají potřebu vás natáhnout. Dal přesné instrukce, za 10 minut jsem byla v Plazze, aniž bych zabloudila :). Nakonec jsem nepořídila, ale to je další dlouhá story. Snad zítra.
Pak dlouhé dlouhé bloudění městem ve snaze najít školu, 10 minut zpoždění na kurz. Takovou doravu jsem tu ještě nezažila.Jak jsem říkala, že mi je ždění na kole prospěje na zlepšení kondice, tak teď už si nejsem jistá. Ten dým, co pokrývá celé město je doslova hutný. Když ho inhalujete v 40stupňovém vedru a ještě pospícháte a soustředíte se, aby vás nikdo nenaboural a abyste nezabloudili, tak je to skutečně výživný zážitek, který asi není zdravý, zato celkem zábavný, v určitém slova smyslu...hafo adrenalin.
Dnešní výukový den moc příjemný, o tom více až později.
Ještě jedno zjištění dnešního dne. Už vím, co je původcem většiny hryzanců. Je to ovád,čili hovado. Oni tu mají ráj, celá oblast ohraničená vodním příkopem se smrdutou hnilobnou tekutinou. To oni rádi, od nás znám hovada od rybníků a vodnatých ploch. Nenapadlo mě, že jsou to oni, zde jsou vzhledově jiní. Drobní, žlutohnědí nebo žlutočerní a létají velice, ale velice tiše. NO a dnes v noci mě v novém pokoji poprvé nekousali, přičítám to za vděk spolubydlícímu švábovi. Možná se hmyzem živí...
Světlu vstříct (momentálně noci, ale i ta může pýt prozářena :) )
středa 30. června 2010
úterý 29. června 2010
Chrámy v Chiang Mai
Tohle jsou poslední fotky, co jsem dnes udělala a nahrála do laptopu, než mi ukradli foťák. Chrámy v Chiang Mai jsou nádherné a jsou tu všude. Je jich tu pře 300, stejně jako v Bangkoku, který je mnohomnohokrát větší.
3. den v Chiang Mai (29.6.) - krádež
Dnešní story začíná v 00:00 a je dlouhá. Den byl velice náročný. Dnes už je vlastně zítra, středa 1:00 ráno.
Uložila jsem se vyčerpaná ke spánku ve svém pokoji (moje druhá noc zde) doufajíce, že se po náročném dni dobře vyspím. Den byl úspěšný, podařilo se mi vyřídit vše, co jsem potřebovala a těšila jsem se na zasloužený spánek. Pečlivě jsem se namazala gelem proti hmyzu a ulehla. Po chvíli se objevil první štípanec. A ještě dva k němu. Inu vstala jsem, namazala super mastičkou, co zakoupila pár hodin před tím. Zabralo to, kousance přestaly svědit. Natěšená na spánek znovu ulehám a uvelebím se. Další džoganec, a za chvíli další, a další.... ve 3:35 ráno, kdy jsem byla pomazaná od hlavvy až k patám gelem proti svědění (otoku a zarudnutí) jsem si zoufale vzala rohypnol. Byla jsem vyčerpaná z neustálého hledání původu štípanců. Komáři to nebyli. Žádný bzukot. Jenom pocit, že po vás něco leze a pak kousanec. Dokonce jsem byla už tak paranoidní, že jsem několikrát rožla světlo a číhala nehybně na posteli, jestli uvidím blechy nebo jinýho odpornýho parazita sajícího vesele mou krev. Po "roháči" jsem usla běchem chvíle, s pocitem, že jsme se transformovala ve svědící mentolový bonbón (mastička hezky mentolově vení, ale co je moc, toje moc).
Ráno jsem se vzbudila cca v 1O hodin. Oteklá, pokousaná, vyšťavená z rohypnolu. Snídaně (ovoce - meloun, mango, ananas, něco jako jablko, ale jablko to není , banán a ještě cosi plus jogurt a cornflakes - mňamka a k tomu ranní kávička) jsem se začala cítit trošku jako člověk. První sprcha dnešního dne, opět o trochu blíže čerstvé lidské bytosti) a připravena do víru a žáru tohohle kouzelného města.
Nasedla jsem na svýho "ginger" (tak jsem pojmenovala prorezlý prvorepublikový bicykl, kterému vydří napumpované pneumatiky déle než jeden den) a vydala se projet si historické centrum, mrknout na nějaké chrámy a přitom pokračovat v tréninku orientace. Bájo, chrámy krásné, všechny vypadají skoro stejně, mnohokrát jsem zabloudila a znovu se našla, už poznávám některé orientační body, natírám se poctivě sunblockem a po každé sprše aloe a užívám zdejšího poklidného života. V jednom chrámu jsem viděla, že je možné si povykládat s mnichy (trénují si tak angličtinu).Samozřejmě jsem se vydala vyzjistit, co a jak, skončila jsem s čtyřmi klučiny 21 let a jedním starším, co uměl velice dobře (na místní poměry) anglicky a měla krásnou půlhodinu rozhovoru, smíchu a pohody.
Pak rychle domů, druhá sprcha, jídlo a hupky dupky k slepému mistrovi. Cestu jsem našla skvěle, byla jsem na sebe hrdá, ani jendou jsme nezabloudila. Po školce natěšená na odpočinek nasedla na gingra a jedu domů. A tady začíná neveselá zápletka dnešního dne.
Před J.J.´s (domov) jsem zabrzdila a sesedla z kola. Tu se mihne motorkář, vezme můj baťoh a odfrčí. Jediný, na co jsem se zmohla bylo zakřičet na něj: U fucker, come back! Týpek zmizel i s mým batohem v zatáčce, mezitím se vyrojili zaměstnanci J.J´s a koukali, co se stalo.
Bágl v nenávratnu. V batohu IPhone, foťák, peněženka s kreditkou, peníze, věci do školy,mapa... Byla jsem v šoku, všechno se to událo tak rychle. Zaměstnanci zavolali policii, já jsem se snažila co nejrychleji zablokovaz kartu, aby mi zloděj nevybral peníze i z tama. Je těžké zablokovat kartu, když nemáte telefon. Majitelům nefungovalo volání do zahraničí. I zjevila se holčina, se kterou jsem se seznámila den před tím. Dala mi svůj mobil a jenom řekla, ať vyřídím, cokoli potřebuji. Kartu jsem zablokovala (respektive dokončila blokaci, kterou mi zajistil Ondřej díky facebooku, ano všichni na něj nadávaj - na facebook - ale tentokráte mi zachránil krk - nebo aspoň peníze). Mezitím se policie sbalila a aniž bych se dozvěděla, jak mám postupovat, tak odjeli. Majitelé J.J´s byli tak hodní, že mě odvezli na policejní stanici, kde jsem sepsala protokol. Taky celkem prča, vysvětlujete policajtovi, kterej neumí zbla anglicky, co se stalo a tlumočí vám kočenka, co umí anglicky tak trošku. Výsledek - zítra volat na ambasádu a ti mi snad budou schopni říct, co a jak. Dali mi podepsat protokol, v thajštně samozřejmě a tím jejich práce skončila.
Vzhledem k tomu, že mi ukradli i klíče od pokoje, tak jsem požádala o nový pokoj. Nechci přijít ještě o zbytek věcí.
Výsledek:
Je to takhle:
Vyhlídnou si vás předem, chodíte ze stejného místa, vidí, že máte nějkaou cennost (vyjdu z domu a pouštím si hudbu na iPhonu, fotím), pak si vás jenom vyčíhnou ve vhodný okamžik a okradou vás. Tak to chodí. Teď už to vím.
Zkušenost. Zkušenost je vždycky dobrá, i když se v ten okamžik může jevit jako pěknej sranec. Já se snažím to vidět z pozitivního úhlu. Materiální věci jsou naharditelné. Telefon koupím novej, foťák taky. Díky mým technicky zanlým přátelům vím, že si mím iPhone zálohovat, takže všechny telefonní čísla bych měla mít v komplu (zatím jsem je ale nenašla). Pracovat a živit se svou prací umím a přijela jsem se vzdělávat, abych svoji práci dělala ještě líp. A nenechám se vyprudit nějakým chudákem, co okrádá malý blonďatý holky. Karma funguje, o tom jsem přesvědčená, takže týpkovi se to vrátí a mě se to nestalo jenom tak náhodou. EVERYTHING HAPPENS FOR A REASON (vše se děje z nějakého důvodu, na náhody nevěřím).
Zajímavej den každopádně. To mám na cestování ráda, přináší nové zkušenosti, najednou vidíte, jak jste schopni reagovat na aktuální podmínky. A když cestujete sami, je to o to větší pecka. Sama se ale necítím. Vím, že doma mám velkou oporu v přátelích a rodině a jak jsme zjistila, tak i ve známých.
God bless u all!!!!
Uložila jsem se vyčerpaná ke spánku ve svém pokoji (moje druhá noc zde) doufajíce, že se po náročném dni dobře vyspím. Den byl úspěšný, podařilo se mi vyřídit vše, co jsem potřebovala a těšila jsem se na zasloužený spánek. Pečlivě jsem se namazala gelem proti hmyzu a ulehla. Po chvíli se objevil první štípanec. A ještě dva k němu. Inu vstala jsem, namazala super mastičkou, co zakoupila pár hodin před tím. Zabralo to, kousance přestaly svědit. Natěšená na spánek znovu ulehám a uvelebím se. Další džoganec, a za chvíli další, a další.... ve 3:35 ráno, kdy jsem byla pomazaná od hlavvy až k patám gelem proti svědění (otoku a zarudnutí) jsem si zoufale vzala rohypnol. Byla jsem vyčerpaná z neustálého hledání původu štípanců. Komáři to nebyli. Žádný bzukot. Jenom pocit, že po vás něco leze a pak kousanec. Dokonce jsem byla už tak paranoidní, že jsem několikrát rožla světlo a číhala nehybně na posteli, jestli uvidím blechy nebo jinýho odpornýho parazita sajícího vesele mou krev. Po "roháči" jsem usla běchem chvíle, s pocitem, že jsme se transformovala ve svědící mentolový bonbón (mastička hezky mentolově vení, ale co je moc, toje moc).
Ráno jsem se vzbudila cca v 1O hodin. Oteklá, pokousaná, vyšťavená z rohypnolu. Snídaně (ovoce - meloun, mango, ananas, něco jako jablko, ale jablko to není , banán a ještě cosi plus jogurt a cornflakes - mňamka a k tomu ranní kávička) jsem se začala cítit trošku jako člověk. První sprcha dnešního dne, opět o trochu blíže čerstvé lidské bytosti) a připravena do víru a žáru tohohle kouzelného města.
Nasedla jsem na svýho "ginger" (tak jsem pojmenovala prorezlý prvorepublikový bicykl, kterému vydří napumpované pneumatiky déle než jeden den) a vydala se projet si historické centrum, mrknout na nějaké chrámy a přitom pokračovat v tréninku orientace. Bájo, chrámy krásné, všechny vypadají skoro stejně, mnohokrát jsem zabloudila a znovu se našla, už poznávám některé orientační body, natírám se poctivě sunblockem a po každé sprše aloe a užívám zdejšího poklidného života. V jednom chrámu jsem viděla, že je možné si povykládat s mnichy (trénují si tak angličtinu).Samozřejmě jsem se vydala vyzjistit, co a jak, skončila jsem s čtyřmi klučiny 21 let a jedním starším, co uměl velice dobře (na místní poměry) anglicky a měla krásnou půlhodinu rozhovoru, smíchu a pohody.
Pak rychle domů, druhá sprcha, jídlo a hupky dupky k slepému mistrovi. Cestu jsem našla skvěle, byla jsem na sebe hrdá, ani jendou jsme nezabloudila. Po školce natěšená na odpočinek nasedla na gingra a jedu domů. A tady začíná neveselá zápletka dnešního dne.
Před J.J.´s (domov) jsem zabrzdila a sesedla z kola. Tu se mihne motorkář, vezme můj baťoh a odfrčí. Jediný, na co jsem se zmohla bylo zakřičet na něj: U fucker, come back! Týpek zmizel i s mým batohem v zatáčce, mezitím se vyrojili zaměstnanci J.J´s a koukali, co se stalo.
Bágl v nenávratnu. V batohu IPhone, foťák, peněženka s kreditkou, peníze, věci do školy,mapa... Byla jsem v šoku, všechno se to událo tak rychle. Zaměstnanci zavolali policii, já jsem se snažila co nejrychleji zablokovaz kartu, aby mi zloděj nevybral peníze i z tama. Je těžké zablokovat kartu, když nemáte telefon. Majitelům nefungovalo volání do zahraničí. I zjevila se holčina, se kterou jsem se seznámila den před tím. Dala mi svůj mobil a jenom řekla, ať vyřídím, cokoli potřebuji. Kartu jsem zablokovala (respektive dokončila blokaci, kterou mi zajistil Ondřej díky facebooku, ano všichni na něj nadávaj - na facebook - ale tentokráte mi zachránil krk - nebo aspoň peníze). Mezitím se policie sbalila a aniž bych se dozvěděla, jak mám postupovat, tak odjeli. Majitelé J.J´s byli tak hodní, že mě odvezli na policejní stanici, kde jsem sepsala protokol. Taky celkem prča, vysvětlujete policajtovi, kterej neumí zbla anglicky, co se stalo a tlumočí vám kočenka, co umí anglicky tak trošku. Výsledek - zítra volat na ambasádu a ti mi snad budou schopni říct, co a jak. Dali mi podepsat protokol, v thajštně samozřejmě a tím jejich práce skončila.
Vzhledem k tomu, že mi ukradli i klíče od pokoje, tak jsem požádala o nový pokoj. Nechci přijít ještě o zbytek věcí.
Výsledek:
- nemám batoh (trvalo měsíc, než jsem ho sehnala), nemám iPhone, nemám foťák, nemám kartu s penězma ani materiály z dnešního výukového dne.
- kartu jsem zablokovala (díky Ondřeji) avšak nevím, jak se dostat k penězům, to už se vyčerpal kredit na telefonu, co mi půjšila milá slečna
- vím, že si za to můžu sama. Pořád trpím představou, že všichni jsou hodní a dobrosrdeční. Nejsou. Člověk musí být opatrnej. A já nesmím být tak naivní.
- Jsou i dobří lidé, kteří se snaží pomoci. Majitelé mě sami zavezli na policii, snažili se tlumočit, měli snahu nechat mě zatelefonovat (i kdž to nešlo) a pak ještě koupili večeři, protože jsem žádnou neměla.
- VŠECHNO JE O.K. Přišla jsem o materiální věci. Mohla jsem taky dostat přes tlamu nebo ještě hůř.
Je to takhle:
Vyhlídnou si vás předem, chodíte ze stejného místa, vidí, že máte nějkaou cennost (vyjdu z domu a pouštím si hudbu na iPhonu, fotím), pak si vás jenom vyčíhnou ve vhodný okamžik a okradou vás. Tak to chodí. Teď už to vím.
Zkušenost. Zkušenost je vždycky dobrá, i když se v ten okamžik může jevit jako pěknej sranec. Já se snažím to vidět z pozitivního úhlu. Materiální věci jsou naharditelné. Telefon koupím novej, foťák taky. Díky mým technicky zanlým přátelům vím, že si mím iPhone zálohovat, takže všechny telefonní čísla bych měla mít v komplu (zatím jsem je ale nenašla). Pracovat a živit se svou prací umím a přijela jsem se vzdělávat, abych svoji práci dělala ještě líp. A nenechám se vyprudit nějakým chudákem, co okrádá malý blonďatý holky. Karma funguje, o tom jsem přesvědčená, takže týpkovi se to vrátí a mě se to nestalo jenom tak náhodou. EVERYTHING HAPPENS FOR A REASON (vše se děje z nějakého důvodu, na náhody nevěřím).
Zajímavej den každopádně. To mám na cestování ráda, přináší nové zkušenosti, najednou vidíte, jak jste schopni reagovat na aktuální podmínky. A když cestujete sami, je to o to větší pecka. Sama se ale necítím. Vím, že doma mám velkou oporu v přátelích a rodině a jak jsme zjistila, tak i ve známých.
God bless u all!!!!
pondělí 28. června 2010
Mr. Sinchai, 1. výukový den
Na lekce u slepého mistra - Mr. Sinchai, který mnoho let pracoval s neurologicky postiženými pacienty, zejména po mozkové mrtvici, jsem se velice těšila. Vyučuje pouze dvě hodiny denně, od 5 do 7 odpoledne, jako důvod uvádí, že déle je pro studenty těžké udržet kocentraci.
Chvíli před pátou jsem dorazila na místo určení, kam jsem se šla podívat už dopoledne, abych pak nebloudila a lekci nezmeškala (Asi jsem ještě nezmínila, že můj smysl pro orientaci se zapomněl vyvinout a v 80% případů, když mám někam zahnout, tak zahnu špatně). Přijela jsem právě včas, když jsem parkovala a zamykala svůj super prvorepublikový bicykl, tak začalo pršet. Je tu teď monsoon season - dešťové období - a když prší, tak přímo lije.
Před mistrovou ordinací (místnost se dvěma matracemi a fukarem) už čekal kluk (Američan), kterého jsem viděla ráno v Sunshine. Dali jsme se do řeči a Rob mi řekl, že je v CM už dva měsíce a že Sunshine School a Mr. Sinchai patří k nejlepším výukovým možnostem v Thajské masáži. V 5 hodin nás mistr vpustil dovnitř, přišel ještě jeden klučina z Japonska. O chvíli později se objevil ještě Mike, muž žijící v CM přes 10 let, který zde asistuje a na výuce se podílí. Představili jsme se a výuka začala.
Na dnešním programu byla horní končetina. Pan Sinchai je velice roztomilý mužík. Jeho styl výuky se mi zatím líbí. Při počtu 3 studentů, 1 učitele a 1 asistenta je výuka super. Mistr střídavě ukazuje na studentech, studenti zkouší na mistrovi, asistentovi i sobě navzájem. Když pracujete s mistrem, tak vám dává skvělou zpětnou vazbu, co se týče provedení hmatu, intenzity použité síly, uvolnění vašeho vlastního těla... Ze všech "hmatů", které nám dnes ukázal, jsem neznala ani jeden. Nejsou žádné výukové materiály, takže jsem vše pečlivě natáčela na foťák. Znám to, když jste ve výuce, vše vám připadá jasné a snadné, ale jakmile se začne další hmat/sekvence, už nevíte, co jste dělali před tím.
Po skončení výuky jsem nasedla na svůj superbike, překvapivě s oběma dušemi plnými a vydala se na cestu domů. Trošku jsem zabloudila, rychle se našla a po prvním dni bicyklování v pořádku dorazila "domů". Sprcha (dnes už 3.), večeře (červené curry, které by mělo hafo pálit a moc nepálilo, zítra tedy upgrade na zelené curry) a pak zase domů a poctivě si prohlédnout videa a zapsat poznámky. Když bych si je nenapslala, tak mi i ty videa budou na prd a vzhledem k tomu, že studium je hlavním účelem téhle cesty, tak se snažím nic nezanedbávat.
Od té doby sedím tady na terase a nechávám se ohryzávat od komárů. I navzdory tomu, že jsem si jako první věc koupila antimoskito gel s citronelou. Je na prd. Tak jsem si dnes koupila ještě after-moskito balm. Je to zelená mast z bylinek, která pomáhá proti otoku, zarudnutí a svědění. Funguje. Ale štípanců je tolik, že bych se jí potřebovala namazat celá. Uvidm, možná, že než ulehnu do postele, tak tak stejně skončím, neb už teď cítím 4 nové štípance.
Pondělí za mnou. Jsem spokojená. Život v CM je jiný než v Brně. Myslím, že tady jsou spokojení všichni, chudí, bohatí, cizinci, místní. Spokojenost a pohoda na vás dýchá ode všad kolem. Tady se ani nejde stresovat (ani při šílené dopravě na bicyklu, ani při množství kousanců od komárů). Proč taky? Žijeme jen jednou (já si své minulé životy nepamatuju a budoucí ještě nenastaly), důležitá je přítomnost a tady a teď jsem šťastná. Touto formou se snažím svoje štěstí sdílet s vámi. Štěstí není o okolnostech, ve ketrých se nacházíte, je to o tom, umět přijímat přítomnost takovou, jaká je. A komu se nelíbí, tak má jen a jen ve své moci ji změnit. Sami si tvoříme náš svět, tvořme ho radostně, ze srdce a z lásky. Pak budou moci, i ti méně šťastní, vidět, že se to dá. Není to vždy lehké, ale jde to. Stačí jen chtít a dělat pro to něco. Pamatujte, štěstí přeje připraveným!
Chvíli před pátou jsem dorazila na místo určení, kam jsem se šla podívat už dopoledne, abych pak nebloudila a lekci nezmeškala (Asi jsem ještě nezmínila, že můj smysl pro orientaci se zapomněl vyvinout a v 80% případů, když mám někam zahnout, tak zahnu špatně). Přijela jsem právě včas, když jsem parkovala a zamykala svůj super prvorepublikový bicykl, tak začalo pršet. Je tu teď monsoon season - dešťové období - a když prší, tak přímo lije.
Před mistrovou ordinací (místnost se dvěma matracemi a fukarem) už čekal kluk (Američan), kterého jsem viděla ráno v Sunshine. Dali jsme se do řeči a Rob mi řekl, že je v CM už dva měsíce a že Sunshine School a Mr. Sinchai patří k nejlepším výukovým možnostem v Thajské masáži. V 5 hodin nás mistr vpustil dovnitř, přišel ještě jeden klučina z Japonska. O chvíli později se objevil ještě Mike, muž žijící v CM přes 10 let, který zde asistuje a na výuce se podílí. Představili jsme se a výuka začala.
Na dnešním programu byla horní končetina. Pan Sinchai je velice roztomilý mužík. Jeho styl výuky se mi zatím líbí. Při počtu 3 studentů, 1 učitele a 1 asistenta je výuka super. Mistr střídavě ukazuje na studentech, studenti zkouší na mistrovi, asistentovi i sobě navzájem. Když pracujete s mistrem, tak vám dává skvělou zpětnou vazbu, co se týče provedení hmatu, intenzity použité síly, uvolnění vašeho vlastního těla... Ze všech "hmatů", které nám dnes ukázal, jsem neznala ani jeden. Nejsou žádné výukové materiály, takže jsem vše pečlivě natáčela na foťák. Znám to, když jste ve výuce, vše vám připadá jasné a snadné, ale jakmile se začne další hmat/sekvence, už nevíte, co jste dělali před tím.
Po skončení výuky jsem nasedla na svůj superbike, překvapivě s oběma dušemi plnými a vydala se na cestu domů. Trošku jsem zabloudila, rychle se našla a po prvním dni bicyklování v pořádku dorazila "domů". Sprcha (dnes už 3.), večeře (červené curry, které by mělo hafo pálit a moc nepálilo, zítra tedy upgrade na zelené curry) a pak zase domů a poctivě si prohlédnout videa a zapsat poznámky. Když bych si je nenapslala, tak mi i ty videa budou na prd a vzhledem k tomu, že studium je hlavním účelem téhle cesty, tak se snažím nic nezanedbávat.
Od té doby sedím tady na terase a nechávám se ohryzávat od komárů. I navzdory tomu, že jsem si jako první věc koupila antimoskito gel s citronelou. Je na prd. Tak jsem si dnes koupila ještě after-moskito balm. Je to zelená mast z bylinek, která pomáhá proti otoku, zarudnutí a svědění. Funguje. Ale štípanců je tolik, že bych se jí potřebovala namazat celá. Uvidm, možná, že než ulehnu do postele, tak tak stejně skončím, neb už teď cítím 4 nové štípance.
Pondělí za mnou. Jsem spokojená. Život v CM je jiný než v Brně. Myslím, že tady jsou spokojení všichni, chudí, bohatí, cizinci, místní. Spokojenost a pohoda na vás dýchá ode všad kolem. Tady se ani nejde stresovat (ani při šílené dopravě na bicyklu, ani při množství kousanců od komárů). Proč taky? Žijeme jen jednou (já si své minulé životy nepamatuju a budoucí ještě nenastaly), důležitá je přítomnost a tady a teď jsem šťastná. Touto formou se snažím svoje štěstí sdílet s vámi. Štěstí není o okolnostech, ve ketrých se nacházíte, je to o tom, umět přijímat přítomnost takovou, jaká je. A komu se nelíbí, tak má jen a jen ve své moci ji změnit. Sami si tvoříme náš svět, tvořme ho radostně, ze srdce a z lásky. Pak budou moci, i ti méně šťastní, vidět, že se to dá. Není to vždy lehké, ale jde to. Stačí jen chtít a dělat pro to něco. Pamatujte, štěstí přeje připraveným!
Jízda na kole v CM
Jak již jsem psala, rozhodla jsem se vypůjčit si bicykl a urychlit tak přesuny z místa na místo, neb se přesouvám velice často.
Vydala jsem se do půjčovny kol a motocyklů. Požádala jsem o vypůjčení kola, slečna mi dala na výběr ze dvou kusů (motorek tam měli asi 20). Jedno cca prvorepublikové, druhé horské, ale tak 10 let staré. Když jsem se zeptala, které je lepší, řekla, že prvorepublikové. Aspoň byl výběr jednoduchý.
Nasedla jsem, rozjela se směrem do Sunshine School (zaplatit zálohu na první dva týdny studia), kam jsem ráno cupitala pěšky. Odhadovaná vzdálenost cca 3 km.
Řeknu vám, jízda na kole po Chiang Mai (CM) je vskutku zážitek. Proč?
1. Jezdíte ve velikém vedru, potíte se ještě víc, než při chůzi.
2. Většina silnic je jednosměrných, což vám při chůzi nevadí, ale když jedete po silnici a na mapě nemáte vyznačené jednosměrky, tak vzniká problém.
3. Jestli si někdy stěžuju na řidiče v Brně, tak odteď už nebudu. Tady všichni na nějakou dopravní disciplínu a předpisy z vysoka kašlou. Červená je nezajímá, přednost v jízdě taky ne a právo silnějšího zde platí na 100 % (před dvěma lety mi auto nedalo přednost, srazilo mě a ani nevystoupili za auta, aby se mrkli, že jsem živá).
Do Sunshine jsem dorazila v pohodě, zaplatila zálohu a vesele se vydala na první lekci u slepého mista Sinchai. Po dvou minutách se mi zdálo, že zadní kolo jede nějak prapodivně, tak jsem hodila oko vzad a zadní guma úplně placatá. Skoro bych tomu nevěřila, ale vzhledem k tomu, že už s tím mám zkušenosti a ještě ani jednou jsem neměla kolo, které by vydrželo s plnými dušemi déle, než půl dne, tak jsem se jenom pousmála a vydala se do půjčovny, aby mi dali kolo nové. Slečna ani nehla brvou a dala mi jiné prvorepublikové kolo, které dříve nenabízela. To vypadalo ještě starší a prolezlejší, než to původní. Nejede sice moc rovně a sedátko se nedá zvednout (je nastavené na výšku jezdce cca 150 cm), ale guma zůstala nafouklá i po 3 hodinách používání. Tak uvidíme zítra ráno :)
Vydala jsem se do půjčovny kol a motocyklů. Požádala jsem o vypůjčení kola, slečna mi dala na výběr ze dvou kusů (motorek tam měli asi 20). Jedno cca prvorepublikové, druhé horské, ale tak 10 let staré. Když jsem se zeptala, které je lepší, řekla, že prvorepublikové. Aspoň byl výběr jednoduchý.
Nasedla jsem, rozjela se směrem do Sunshine School (zaplatit zálohu na první dva týdny studia), kam jsem ráno cupitala pěšky. Odhadovaná vzdálenost cca 3 km.
Řeknu vám, jízda na kole po Chiang Mai (CM) je vskutku zážitek. Proč?
1. Jezdíte ve velikém vedru, potíte se ještě víc, než při chůzi.
2. Většina silnic je jednosměrných, což vám při chůzi nevadí, ale když jedete po silnici a na mapě nemáte vyznačené jednosměrky, tak vzniká problém.
3. Jestli si někdy stěžuju na řidiče v Brně, tak odteď už nebudu. Tady všichni na nějakou dopravní disciplínu a předpisy z vysoka kašlou. Červená je nezajímá, přednost v jízdě taky ne a právo silnějšího zde platí na 100 % (před dvěma lety mi auto nedalo přednost, srazilo mě a ani nevystoupili za auta, aby se mrkli, že jsem živá).
Do Sunshine jsem dorazila v pohodě, zaplatila zálohu a vesele se vydala na první lekci u slepého mista Sinchai. Po dvou minutách se mi zdálo, že zadní kolo jede nějak prapodivně, tak jsem hodila oko vzad a zadní guma úplně placatá. Skoro bych tomu nevěřila, ale vzhledem k tomu, že už s tím mám zkušenosti a ještě ani jednou jsem neměla kolo, které by vydrželo s plnými dušemi déle, než půl dne, tak jsem se jenom pousmála a vydala se do půjčovny, aby mi dali kolo nové. Slečna ani nehla brvou a dala mi jiné prvorepublikové kolo, které dříve nenabízela. To vypadalo ještě starší a prolezlejší, než to původní. Nejede sice moc rovně a sedátko se nedá zvednout (je nastavené na výšku jezdce cca 150 cm), ale guma zůstala nafouklá i po 3 hodinách používání. Tak uvidíme zítra ráno :)
2. den v Chiang Mai (28.6.)
Včera jsem v 10 hodin místního času ulehla, znavená letem, horekem a hodinovým blouděním po neznámé části města, kdy jsem se snažila najít bazén. Nenašla. Od pravidelných návštěv bazénu jsem upustila, dospěla jsem k závěru, že kilometry chůze ve 40 stupňových teplotách jsou dostatečným prostředkem k upevnění fyzické kondice. Dnes si vypůjčím kolo, neb pěšky je to opravdu náročné. Na kole to bude ve zdejší dopravě taky náročné, ale rychlejší.
Ráno jsem se vydala na obchůzku vybraných škol:
První škola se jmenuje Sunshine Massage School, na kterou jsem slyšela samé výborné reference od studentů, kteří tam chodili a absolvovali kurzy i v jiných školách. Původně jsem zamýšlela pouze možnost individuální výuky. Po rozhovoru s majitelem jsem dospěla k závěru, že absolvuji 2týdenní Begginers Course a pak týdenní Advanced Side Position and Pregnancy course. Jeho argumenty se zdály odůvodněné: každá škola má svůj styl výkuky, oni sledují styl Akosananda, což byl první učitel Thajské masáže, ketrý ji uvedl na západní trh a přeloži materiály do angličtiny. Hodně se zaměřují i na spirituální stránku thajské masáže, což se mi taky moc líbí. Ptala jsem se na počet účastníků kurzu, maximální počet studentů je 10, ale vzhledem k tomu, že je doba mimo sezónu a ekonomická krize, tak je počet studentů menší. Rovněž je pro mě podstatná finanční stránka a týden individuální výuky by mě přišel na stejné peníze, jako měsíc studia v normálních kurzech.
Druhá škola, kam jsem zavítala, bylo soukromé studio slepého učitele Mr. Sichai. S pánem jsme se domluvila a soukromou výuku jenom s ním začínám dnes v 5 hodin odpoledne. Jeho výukový program je stanoven na dvě hodiny denně, vždy od 5 do 7 odpoledne. jsem zvědavá, jaký to bude.
Třetí škola, do které jsem zavítala, bylo studio Mrs. Wandee. Je to rovněž vyhlášená učitelka, avšak její kurz už je plný a soukromou výuku už neposkytuje. Navíc její angličtina byla dost mizerná, což mi připadalo jako relativně velký nedostatek. Navíc to místo,kde pracuje bylo dost nehezké, já vím, není důležité, jak to tam vypadá, ale asi bych si nepřipadala pohodlně ležet na matraci, ketrá mi připadá špinavá.
Teď si půjdu půjčit kolo, doufám, že seženu něco, co bude brzdit a vydrží napumpované pneumatiky, takové štěstí jsem dva roky zpátky neměla :) Zajedu zaplatit zálohu so Sunshine Massge School a pak rovnou k panu Sinchaiovi. Musím si natřít ramena opalovacím krémem, neb i když je dost často pod mrakem, tak už je mám spálený a to jsem tu druhý den.
A tady ze pár fotek, které jsem pořídila při dnešní mnohakilometrové procházce
Ráno jsem se vydala na obchůzku vybraných škol:
První škola se jmenuje Sunshine Massage School, na kterou jsem slyšela samé výborné reference od studentů, kteří tam chodili a absolvovali kurzy i v jiných školách. Původně jsem zamýšlela pouze možnost individuální výuky. Po rozhovoru s majitelem jsem dospěla k závěru, že absolvuji 2týdenní Begginers Course a pak týdenní Advanced Side Position and Pregnancy course. Jeho argumenty se zdály odůvodněné: každá škola má svůj styl výkuky, oni sledují styl Akosananda, což byl první učitel Thajské masáže, ketrý ji uvedl na západní trh a přeloži materiály do angličtiny. Hodně se zaměřují i na spirituální stránku thajské masáže, což se mi taky moc líbí. Ptala jsem se na počet účastníků kurzu, maximální počet studentů je 10, ale vzhledem k tomu, že je doba mimo sezónu a ekonomická krize, tak je počet studentů menší. Rovněž je pro mě podstatná finanční stránka a týden individuální výuky by mě přišel na stejné peníze, jako měsíc studia v normálních kurzech.
Druhá škola, kam jsem zavítala, bylo soukromé studio slepého učitele Mr. Sichai. S pánem jsme se domluvila a soukromou výuku jenom s ním začínám dnes v 5 hodin odpoledne. Jeho výukový program je stanoven na dvě hodiny denně, vždy od 5 do 7 odpoledne. jsem zvědavá, jaký to bude.
Třetí škola, do které jsem zavítala, bylo studio Mrs. Wandee. Je to rovněž vyhlášená učitelka, avšak její kurz už je plný a soukromou výuku už neposkytuje. Navíc její angličtina byla dost mizerná, což mi připadalo jako relativně velký nedostatek. Navíc to místo,kde pracuje bylo dost nehezké, já vím, není důležité, jak to tam vypadá, ale asi bych si nepřipadala pohodlně ležet na matraci, ketrá mi připadá špinavá.
Teď si půjdu půjčit kolo, doufám, že seženu něco, co bude brzdit a vydrží napumpované pneumatiky, takové štěstí jsem dva roky zpátky neměla :) Zajedu zaplatit zálohu so Sunshine Massge School a pak rovnou k panu Sinchaiovi. Musím si natřít ramena opalovacím krémem, neb i když je dost často pod mrakem, tak už je mám spálený a to jsem tu druhý den.
A tady ze pár fotek, které jsem pořídila při dnešní mnohakilometrové procházce
neděle 27. června 2010
1. den v Chiang Mai (27.6.)
Je neděle po 3 hodině odpoledne místního času. Po náročné a místy i zábavné cestě jsem se dostala na místo určení a je to tu stejně krásné, horké, ulepené a prazvláštně voňavé, jak si pamatuji.
Po příletu do Chiang Mai jsem objela 3 guest housy, které jsem měla vytipované a nakonec zakotvila v J.J. Guest House, příjemné ubytování v historickém centru, jehož hlavní výhodou je wi-fi,takže můžu být ve spojení s domovem kdykoliv se mi zamane.
Po zabydlení a sprše jsme se vypravila na malou obhlídku okolí, abych se zorientovala. Také jsem se vydala do dvou škol, ketré mě zaujaly nabídkou výukových programů. Bohužel v neděli se tady nedělá. Aspoň vím, kam se zítra ráno vydám, abych vyzjistila podrobnější informace, jak přesně na míru může být výuka pro mě nastavena. Celkem mám vybraných 6 škol, které takhle musím osobně oběhat a v úterý bych ráda začala se studiem.
Když už jsem trajdala po venku, tak jsem se zastavila na svoji první letošní Thajskou masáž. Byla dobrá, ne úžasná, ne špatná, ale uspokojující. Po vyčerpávajícím letu jsem upadávala do spánku a slastně si užívala, že po dlouhé době někdo pracuje na mě. Tady se thajská masáž nabízí doslova na každém kroku (dnes jsem viděla minimálně 20 míst, kde se dělá). Mám v plánu jich vyzkoušet co nejvíce. Nezáleží na tom, jak salón vypadá ani kolik masáž stojí. Důležitý je cit a schopnosti maséra. V žádném případě neplatí, že když půjdete do luxusního Spa, kde za masáž zaplatíte 2000 batů, tak bude lepší, než ta, za kterou zaplatíte 200 batů. Ale o tom Vás budu informovat s přibývajícími zkušenostimi na vlastním těle....
Teď si jdu zaplavat do bazénu, neb kromě nových znalostí bych chtěla posílit i svoji fyzickou kondici a plavání mi připadá v těchto neskutečných vedrech jako optimální volba. Krom toho, že ke svému povolání potřebuji znalosti a vědomosti, tak fyzická kondice je nepostradatelná a vždy je co zlepšovat!
Po příletu do Chiang Mai jsem objela 3 guest housy, které jsem měla vytipované a nakonec zakotvila v J.J. Guest House, příjemné ubytování v historickém centru, jehož hlavní výhodou je wi-fi,takže můžu být ve spojení s domovem kdykoliv se mi zamane.
Po zabydlení a sprše jsme se vypravila na malou obhlídku okolí, abych se zorientovala. Také jsem se vydala do dvou škol, ketré mě zaujaly nabídkou výukových programů. Bohužel v neděli se tady nedělá. Aspoň vím, kam se zítra ráno vydám, abych vyzjistila podrobnější informace, jak přesně na míru může být výuka pro mě nastavena. Celkem mám vybraných 6 škol, které takhle musím osobně oběhat a v úterý bych ráda začala se studiem.
Když už jsem trajdala po venku, tak jsem se zastavila na svoji první letošní Thajskou masáž. Byla dobrá, ne úžasná, ne špatná, ale uspokojující. Po vyčerpávajícím letu jsem upadávala do spánku a slastně si užívala, že po dlouhé době někdo pracuje na mě. Tady se thajská masáž nabízí doslova na každém kroku (dnes jsem viděla minimálně 20 míst, kde se dělá). Mám v plánu jich vyzkoušet co nejvíce. Nezáleží na tom, jak salón vypadá ani kolik masáž stojí. Důležitý je cit a schopnosti maséra. V žádném případě neplatí, že když půjdete do luxusního Spa, kde za masáž zaplatíte 2000 batů, tak bude lepší, než ta, za kterou zaplatíte 200 batů. Ale o tom Vás budu informovat s přibývajícími zkušenostimi na vlastním těle....
Teď si jdu zaplavat do bazénu, neb kromě nových znalostí bych chtěla posílit i svoji fyzickou kondici a plavání mi připadá v těchto neskutečných vedrech jako optimální volba. Krom toho, že ke svému povolání potřebuji znalosti a vědomosti, tak fyzická kondice je nepostradatelná a vždy je co zlepšovat!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)