Den 1. - zasazení do reality

V BKK jsem přistála 3:30 ráno místního času. Za sebou přes 16 hodin na cestách, rozlámaná, unavená, ulepená. Byla jsem rozhodnuta, že na místo školy se dopravím svépomocí využívajíc možnosti veřejné dopravy. Ach, já bláhová! Když jsem se zeptala paní na informacích, jak se tam dostanu, tak jenom vykulila oči a začala opakovat: "Daleko, daleko. Musíš si vzít taxi." To se mi nezdálo, tak jsme se zeptala ještě na druhých informacích a tam mi paní řekla to samé. Sklíčená jsem se tedy vydala před letištní halu, vydat se na pospas taxikářům, kteří turisty natáhnou, když mají tu možnost. Hned mě odchytil pán, kam že to prý jedu. Ukázala jsme mu mapku. Vykulil oči a ríká: "Daleko, daleko." Tak sjem odvětila, no tak já pojedu MHD. Po chvilce dohadování jsem si obhájila cenu (polovnu toho, za co mě chtěl vzít) a pán svolil, že mě do školy zaveze.

Do školy jsme jeli přes hodinu. Na druhý konec BKK, který byl naštěstí ve 4 hodiny ráno ještě naprosto bez dopravy. Mám pocit, že škola dokonce už není v BKK, ale v nějaké příměstské části. V naprosté izolaci. Po cestě jsem posledních 15 km neviděla nic než pole a palmové háje. Měla jsem velké štěstí, že jsem natrefila na fakt hodnýho pána, který mě v bezpečí dopravil někam, kde vlci dávaj dobrou noc a ještě se mnou celou cestu konverzoval plynnou angličtinou. Na místo určení jsme dorazili o půl 6. A pak už jsem čekala do 8, než se otevře recepce a já se budu moct ubytovat a zapsat na kurz.

A jak vypadá škola? Nádehrně. Je to uzavřený areál, kterým prostupuje velice příjemná energie. Všude květiny, vodopádky, krásnej bazén, ve kterém mohou studenti plavat, ubytování čisté a bez švábů. Ale nebylo by to ono, kdyby mi neřekli, že pro mě nemají pokoj, který chci a že se budu muset zítra, až se někdo odhlásí, přestěhovat. No pokud to bude jednou, tak to snad přežiju... Minulej rok jsme se v rámci jednoho ubytování stěhovala třikrát, to už bylo i na mě trošku příliš.

A co se týče kurzu, který jsme si vybrala? Potkala jsem se se studenty, kteří dnes ukončují kurz, na který nastupuji zítra já. A první, co mi jedna kočenka řekla, bylo: Tohle je výcvikovej tábor, tak se na to připrav! Svým způsobem je to přesně to, co jsem podle popisků z internetu očekávala (viz příspěvek níže) a za čím jsem sem přijela.

O čem by můj pobyt měl být - jak daleko může být realita od očekávání

Od doby, co jsme započala svoji profesní dráhu, je tohle můj třetí studijní pobyt v Thajsku. Když si uvědomím, že poprvé jsem letěla ve věku 24 let, tedy 3 roky zpátky, zdá se mi to neuvěřitelně dávno. Minulý rok jsem si myslela, že už Thajsko znám a nemůže mě nic překvapit. Chyba lávky. Vždycky Vás má co překvapit. Proto je dobré být si vědom toho, že znáte jen zlomek z toho všeho, co byste znát mohli.

A to je taky ten důvod, proč se jedu dál vzdělávat. V technice, která mi přirostla k srdci a do rukou a těla se mi vpila jako inkoust do pijáku. Baví mě. Vidím její efekt na svých stálých klientech i na jednorázových návštěvnících SENstudia. A cítím potřebu se v ní dále zdokonalovat. Ne jen proto, abych mohla poskytovat služby stále vyšší kvality, ale i pro svůj dobrý pocit, že se někam posouvám. Ne proto, že by bylo nezbytně nutné. Ale proto, že je tu ta možnost. A ti, kteří si mysleli, že je to nošení dříví do lesa, zcela jistě pochopí, že to tak není.

Poprvé budu studovat v Bangkoku. Ve městě, které mi nikdy nepřirostlo k srdci. Ve městě tak obrovském, až mě to občas děsí. Ve městě, které je tak prosyceno smogem, že se těžko dýchá i nekuřákovi sportovci. Je to město hodně specifické. Myslím, že ho lidé musí buď nenávidět, nebo milovat. Já jsem stále na rozmezí těchto dvou emocí, které, leč se zdají být svými protiklady, mnohdy k sobě mají velice blízko. Vždy jsem v něm strávila maximálně týden, teď mě tam čeká měsíc.  Tak uvidím. A vy uvidíte se mnou…

Kurz, který jsem si vybrala, by měl stát za to. Já jsem volnomyšlenkář, který miluje svobodu a volnost. A tento kurz mi trochu připomíná výcvikový tábor. Jednou z podmínek absolvování kurzu je povinnost být ubytován v univerzitním kampusu. Ubytování v tomhle kampusu je stejně drahé jako luxusní (ale ne nejluxusnější) hotel v centu Bangkoku. V ceně je zahrnuto stravování třikrát denně. Po kurzu musíte každý den na jógu. A jako perlička, kurz je 6 dní v týdnu…  Nevím jak Vám, ale mě to připadá docela diktát. Věřím, že i tenhle režim mi může přinést do života něco nového. Asi to nebude konkrétně disciplína, spíš si myslím, schopnost obětovat něco (určitou svobodu a volnost), pro něco významnějšího (vzdělání, sebezdokonalení, a možná i trocha toho sebezapření). Ale to jsou všechno domněnky. Jaká bude realita, to zjistím(e) v následujících 4 týdnech.

A tady nějaké konkrétnější informace o kurzu:  jeho název je Proffesional Thai Massage for Health, odehrává se  v chrámové škole Wat Po v Bangkoku, nejstarší škole tradiční thajské masáže v Thajsku. Jeho trvání je 4 týdny, 6 dní v týdnu, 165 hodin výuky. Z toho 65 hodin teorie a 100 hodin praxe. Každý den po škole jóga. Zkouška se dělá nejen z praktické části, nýbrž i teoretické, což se mi hafo líbí. Působí to na mě dojmem, že lidé, kteří tento kurz absolvují, by měli mít kvalitní praktické znalosti podložené teoretickými vědomostmi.

Nechci, abyste nabili dojmu, že s jedu obětovat ve prospěch svých klientů. Není to tak. Zatím mé cesty do Thajska byly obrovským mezníkem nejen v profesním rozvoji, ale i v mém osobním životě. Vždy mě někam posunou, něco nového o sobě samé naučí, dopřeji si odpočinek od všedních starostí a povinností, načerpám spoustu energie, kterou pak mohu uplatnit nejen v práci, ale kousek z ní přenést i na své okolí.

Na závěr mého pobytu mě čeká dovolená. Tak jako vždy - po práci zábava. Tento rok to bude však speciální dovolená. Dovolená, kdy si poprvé budu moct vychutnat krásy a romantiku thajských ostrovů ve dvou. Takže vím, že všechna snaha a sebezapření po dobu jednoho měsíce budou bohatě odměněny. 

Thajsko 2011 - Prolog - Odlet

Vytvořit úvodní text k mému již třetímu výletu do Thajska se chystám už dva týdny. Ale nějak jsem se do toho nemohla dokopat. Ono se do toho vlastně ani dokopat nejde. Buď mám múzu a slova plynou samy, nebo múzu nemám, a i kdybych se kopala sebe víc, tak nevyplodím zhola nic. Tyto řádky vznikají v letadle do Kyjeva.

Tento blog je směsicí informací o thajské masáži, průběhu mého vzdělávání, tentokráte v Bangkoku, ale nedílnou součástí jsou i mé niterné pocity, které se během mého zahraničního pobytu různě vynořují, v závislosti na tom, co se právě odehrává. Venku i vevnitř. Ono taky psát jenom o vzdělávání, to by byla asi celkem nuda. Minulý rok, kdy jsem s tímto blogem začala, jsem přišla na to, že jakýmsi způsobem překlenuje to osamocení. Osamocení není úplně nejlepší výraz. Vhodnější by bylo asi říct, absenci milovaných lidí i těch, které mám "jenom" ráda a taky těch, které jenom znám. Je příjemné vědět, že s Vámi někdo sdílí to, co prožíváte, i když pouze prostřednictvím blogu. Opět se budu snažit Vám přiblížit, jak to v Thajsku chodí, jak tím proplouvám já a co mi to přináší.

Oblíbeným bodem mé studijní cesty je pro mě vždy odlepení letadla od země. Vím, že v ten moment  za sebou nechávám všechno známé a není cesty zpět. Tento rok jsem letadlo stihla bez problémů (na rozdíl od roku minulého). Tento rok jsem před odletem plakala (na rozdíl od roku minulého). Ten pláč nebyl smutný.  Byl, řekla bych, láskyplný. Na rozdíl od roku minulého mám totiž muže. Muže mého života, aspoň teď jsem si tím naprosto jistá.
No a teď sedím v letadle, které spíše než letadlo připomíná větší okřídlený busík, v sobě mám docela hnusnej (chtěla jsem napsat nechutnej, ale to zní fakt strašně, byl vlastně ne-chutnej)sendvič. Holt ukrajinské aerolinie Aerosvit jsou trochu jiná liga než Emirates. Přes uličku vedle mě sedí pán, kterému nestačil bezpečnostní pás, jeho objem (pána), byl příliš velký. Jenom doufám, že takovej pán vedle mě nebude sedět těch 9 a půl hodin z Kyjeva do Bangkoku.

Tak a už sedím v prostoru pro transit na letišti v Kyjevě. Ještě nikdy jsme neviděla tak nehezké letiště. Personál je velice pomalý, jakoby je nezajímalo, že lidé, co sem přiletí, by ocenili, že odbavení odsýpá. Když jsem v relativně velkém tranzitním prostoru našla jeden jediný záchod, byla před ním fronta cca 15 žen, všechny čekaly na ten jeden jediný mikro-záchod. Nečekala bych to v letišti hlavního města, byť východní Evropy. Je vidět, že jsem toho zatím moc neviděla, jinak by mě to asi nepřekvapilo.

Teď už se pomalu odsouvám k bráně, ze které se přemístím do letadla směr BKK a ve kterém strávím následujících 9 a půl hodin.

A už sedím v letadle do Bangkoku. A vedle mě není ani super objemný pán, ani hubená paní. Vedle mě nesedí nikdo! Báječné! Kdo by to čekal?

Aktuálně mi není smutno. Mám na sobě rtěnku od Toho báječnýho muže, parfém od báječné kamarádky, na krku řetízek od mé báječné mámy. A všechny v srdci. A vím, že i všichni mí milovaní mají v srdci mě a nehledě na to, že nás bude dělit půl světa, pořád si budeme na blízku.

Tyhle řádky vznikaly chronologicky po cestě sem, teď už jsem připojena v ubytování a nebylo by to Thajsko, kdyby mě za živa nežrali komáři a jiný hmyz.

Svět(l)u vstříct

"Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen."

 P. Coelho, Alchymista (má nejoblíbenější kniha)

Rok 2010 utekl jako voda. Dva týdny z roku 2011 utekly jako voda. Není radno mrhat časem, zvláště, když toho chcete hodně stihnout. Mám ráda vědět, kam směřuji a cíli se postupně blížit. Na druhou stranu jsem otevřená tomu, co mi Vesmír nadělí... ale znáte to, štěstí přeje připraveným :)

Takže co to tedy je, čemu já aktuálně směřuji vstříct?

Po poslední návštěvě Thajska v minulém jsem se rozhodla si sem studijně zajet každý rok. Jednak načerpat nové znalosti a zkušenosti, ale taky si odpočinout a jen se ponořit do přítomnosti. Nevím proč, ale z nějakého vnitřního popudu jsme si řekla, že už jsem dost velká (zralá, dospělá...říkejte tomu, jak chcete) na to, abych se tentokrát vydala studovat do Bangkoku. Města, které se mi při první návštěvě zhnusilo, při druhé návštěvě jsem se v něm konečně uvolnila, ale i přes to ve mě přetrvával pocit, že bych v něm nevydržela déle jak 5 dní.

Když jsem začala pátrat po letenkách a kurzech Thajských masáží, původní plán byl odjet na 5 týdnů (z toho 4 týdny studovat, část v Bangkoku a část v mém milovaném Chiang Mai a týden se pak dovolenkovat na nějakém ostrově). Nečekala jsem, že hned na stránkách první školy v Bangkoku - Wat Po Thai Traditional Medical School , na které jsem zavítala, najdu přesně to, co jsem hledala. Jen s jedním rozdílem. Kurz trvá celých 5 týdnů (z toho volné jen neděle!). To znamená, že má dovolená se rozplynula ještě dřív, než jsem si namyslela, na který líbezný ostrov se vydám. V tento okamžik mi to vůbec nevadí. Je to jako vždy, když vám něco sepne a vy nemáte nejmenší pochyby o tom, že je to to pravé, nehledě na to, jak komplikované a někdy i nedosažitelné se to může zdát.

Ještě než se vydám na tohle dobrodružství mě čeká v dubnu kurz Diskopatie - pohyb a principy Spiraldynamik – „strategie od A do Z“. A po návratu z Thajska v srpnu opět návrat ke Spirálce a osmidenní kurz Kurz Spiraldynamik® Inermediate 2- 3D Stretch Massage.

Inu, mám se na co těšit a doufám, že i Vám tohle všechno přinese mnoho pozitivního :)

Jděte za svými sny... někdy to není jednoduché, ale za tu námahu a úsilí to stojí.

"Vítězství a prohry patří k životu každého člověka - s výjimkou zbabělců. Protože ti nikdy ani neprohrávají, ani nevyhrávají." 

P. Coelho, Ďábel a slečna Chantal (další moje oblíbená kniha)

Výzvy

Jsme bojovníci světla.

Silou své lásky a své vůle můžeme změnit svůj osud i osud mnoha lidí.

Paulo Coelho

Po devíti měsících studia jsem zakončila kurz SPIRALDYNAMIK BASIC MED. Teď už jen zajet do IKEA a koupit si rámeček na certifikát :) Tak a teď vážně, tentokráte nebudu psát o tom, co může Spirální dynamika udělat pro Vás, ale kam doposud posunula mě.

Kurz měl celkem 4 části. Můj "vztah" s konceptem Spiraldynamik se během této doby postupně vyvíjel a teď, po návratu z poslední části vím, že jsme objevila lásku na celý život.

Doslova se "překopal" můj pohled na pohyb a terapii. S každou částí kurzu, tak jak se probíraly jednotlivé koordinační jednotky (např. hlava-pánev, dolní končetina, horní končetina....) jsem zjišťovala, kolik deficitů na mém pohybovém aparátu je. A současně jsem objevovala způsoby, jak si s daným deficitem poradit. Takže vím, kde je problém. Vím, jak ho řešit. Teď už záleží jen na mě, jestli se ho zbavím. Zvláště, je-li to deficit, který mi způsobuje bolest, "huntuju" si díky němu tělo a nejsem dostatečně výkonná a ještě abych nezapomněla, tak mi na kráse nepřidává. Výzva. Spirálka asi ne náhodou zapadá do konceptu mého smýšlení. Něco se ti nelíbí, změň to a nebo to přijmi. Ale nestěžuj si, že je něco špatně. Teď už se dostávám ke druhé části výzvy.

A tou je umět prožitek "správného" pohybu předat i Vám. Jakmile ten "správný" pohyb prožijete a uvědomíte si ho, vnitřně ho "uchopíte", tak to najednou přináší velkou radost. A nadšení. A výzvu, protože dostat se do bodu, kdy se ten "správný" pohyb vaším přirozeným automatickým dá zabrat. Na druhou stranu, "spirálit" se dá naprosto při čemkoliv (sezení, chůze, žehlení prádla, pití piva, česání si vlasů, tanci, vrcholovém sportu). Kdekoliv, kdykoliv. Je to taková meditace. Vyžaduje vysokou koncentraci a disciplínu. Zároveň uvolněnost a lehkost. A čím víc trénujete, tím pohodlněji se v tom cítíte... až jste v tom "doma".

Stejně jako se snažím o rozvoj svého duchovna, tak chci rozvíjet i "dům" pro moji duši, moje tělo. A díky Spirální dynamice konečně vím, jak na to.

Doufám, že stejnou radost a nadšení jako cítím já, budu moci ve svém životě zprostředkovat co nejvíce lidem. Ať už formou terapie, informačních kurzů nebo jako učitele.

Kdo je učitel?

Odpovím vám sám: není to ten, kdo něčemu učí,

ale ten, kdo žáka inspiruje,

aby ze sebe vydal to nejlepší, a tak objevil, co již ví.

Paulo Coelho

Spirální dynamika aneb návrat ke kořenům

Spirální dynamika (SD) je koncept, se kterým jsem se poprvé setkala ve 4. ročníku fyzioterapie při praxi na neurologickém oddělení v nemocnici u Sv. Anny v Brně. Už tehdy se mi 15 minutová demonstrace zalíbila natolik, že jsem si řekla: „Tohle se jednou naučím“! A protože všechno má svůj čas a já jsem přesvědčená, že vše se děje v takovém sledu, který je pro nás nejlepší, tak jsem se po dvou letech od ukončení výšky vrhla do studia Spiraldynamik. V březnu tohoto roku jsem začala kurz Spiraldynamik basic med a s každou další částí (už mám za sebou tři ze čtyř) mě tenhle úžasný koncept dostává víc a víc. Moji fyzioterapeutickou praxi a vnímání těla a pohybu všeobecně Spiraldynamik obohatila na mnoha úrovních a já se těším na poslední část kurzu i na další refresh kurzy v roce 2011.

Něco málo z historie SD

Koncept SD se začal vyvíjet začátkem 80. let 20. století ve Švýcarsku. Neustále se vyvíjí a propracovává mezinárodním interdisciplinárním týmem expertů SD (odborníků z oblasti medicíny, fyzioterapie, jógy, sportu a tance) a hledá tajemství lidské pohybové inteligence.

Základní principy SD

Základem je princip polarity a spirálního stočení. Oba dva principy jsou přirozené a naprosto běžné v přírodě.

S principem polarity se setkáváme všude kolem nás (magnetické pole země- severní a jižní pól, atomy – protony a elektrony, nádech a výdech, žena a muž…). Neexistuje pól bez svého protipólu, mezi protikladnými silami dochází k vzájemnému působení, ovlivňují se a podmiňují. Kloub je tvořen rovněž dvěma póly: jamkou a hlavicí, které se trojrozměrně pohybují. A protože žijeme v trojrozměrném prostoru, tak by i náš pohyb měl probíhat trojrozměrně.

SD mě už od počátku nadchla právě kvůli své jednoduchosti a přirozenosti. Pro mě je tenhle koncept takovým buddhismem pro tělo- je jednoduchý, logický, smysluplný, provázaný, všepřítomný a hlavně: funguje.

"Tělo tlumočí duši do viditelného světa". Ch. Morgenstern

Pro nastínění principu spirálního stočení cituji Dietera Allagiera: „Tyto zákonitosti protikladných sil vedou k tomu, že se veškerá rozmanitost přírody při vší individuálnosti skládá ze vždy stejných strukturálních prvků, jako např. spirála, kruh, osmička a vlna. Existuje nespočetně mnoho příkladů (spirálovitý šnečí domek, přírodní víry, galaxie) a naše tělo přitom není výjimkou. Mnohé v našem těle upozorňuje na to, že spirála je pro lidské tělo nejdůležitější strukturální princip“.

Jaká škoda, že tenhle náhled nedávají fyzioterapeutům už v anatomii na univerzitě. Museli jsme znát sebemenší výčnělek a prohlubeň na každé kosti v těle, ale že by nám entusiastickým studentům někdo řekl, podívejte, jak jsou kosti vůči sobě sešroubované, jak svaly probíhají diagonálně nebo jakým způsobem jsou orientovány kostní trámce, na to už pozapomněli. To vše ukazuje na to, jak tělo využívá výhody principů spirály pro: funkčnost, ohebnost, ekonomičnost a efektivitu. Pohybovat se podle zákonitostí spirální dynamiky znamená pohybovat se anatomicky správně – lehce, efektivně a ekonomicky (a esteticky).

V čem koncept spočívá?

SD (Spiraldynamik) je koncept, který se zabývá držením a koordinací pohybového aparátu, jeho trojrozměrnou hybností. Je to svým způsobem návod, jak správně používat vlastní tělo- naučitelný koncept „anatomicky správného pohybu“. Cituji Lenku Kazamrovou: „SD vychází z poznatku, že vývoj lidského těla a zejména jeho pohybový aparát se v průběhu evoluce optimálně přizpůsobil vzpřímené chůzi v podmínkách zemské gravitace. Příroda si hledá vždy nejúčinnější řešení, a to nejen s ohledem na pohybovou úspornost, ale i na celoživotní zachování struktur. Lidské tělo je dynamická trojrozměrná jednotka, která je plasticky tvarována a formována řadou pohybových zvyklostí (stereotypů) jak v pozitivním, tak negativním smyslu“.

Jinak řečeno: naše těla jsou postavená dokonale a při jejich správném používání nedochází ke zvýšenému opotřebování, přetěžování, bolestem a posléze strukturálním změnám. Bohužel nám nikdo zavčas nevysvětlí a neukáže, jak že s tímhle dokonalým nástrojem pracovat a zacházet a s postupem let se z dokonalého nástroje stává zdroj potíží, bolestí a v neposlední řadě nepohodlí či deprivace z našeho vzhledu.

Je to, jako když si koupíme nějakou novou mašinku. Investujeme do ní a chceme z ní mít co největší užitek po co nejdelší dobu. Co tedy uděláme? Prostudujeme si návod, jak správně mašinku používat v souladu s jejím montážním schématem. Pokud ji nepoužíváme podle její funkce nebo nerespektujeme návod k použití, nastanou potíže. Nemusíme znát její podrobnou stavbu, stačí ji pouze používat v souladu se strukturou a funkcí a dlouho se z ní radovat.

S naším tělem je to úplně stejně. Nepotřebujeme znát do detailu anatomii, abychom se mohli koordinovaně hýbat. Stačí si uvědomit póly, se kterými pracujeme a vnímat pohyb tkání mezi nimi. Póly pohyb spouštějí a tkáně se mezi nimi spirálovitě stáčejí a sešroubovávají. Pro představu si vzpomeňte, jak vypadá ručník, který ždímáte. Póly jsou jeho konce, kterými se točí v opačném směru a zároveň tak pracujete na celé ploše ručníku (tedy tkáněmi mezi póly).

SD nás vede k cítění a vnímání našeho těla. Malé, anatomicky cílené impulzy a jednoduchá cvičení vedou k většímu procítění těla, kvalitě pohybu a celkové pohodě. Jde o to, naučit se svoje tělo vnímat a pracovat s ním podle toho, jak bylo postaveno. V autoterapii (cvičení „na doma“) nejde o to, 10 minut denně cvičit a pak celý den zhrouceně sedět v kancelářské židli. Jde o to, vnímat sebe sama a zkoušet se nastavovat do takové polohy, která je pro naše tělo optimální během celého dne a upravit své pohybové zvyklosti tak, abychom si už dále neubližovali, ale naopak pracovali na tom, abychom se vrátili ke kořenům našeho dokonalého bytí. Bytí bez zbytečné bolesti, deformit a plného pohody a radosti. Jde o to, cítit se ve svém těle doma, mít ho rádi a umět s ním náležitě zacházet. Z běžného dne se pak stává nikdy nekončící cvičení.

Příjemnou přidanou hodnotou vyplývající z práce podle zásad SD je estetický efekt, který se odrazí na našem vzezření. Existuje přímá spojitost mezi držením těla a vzhledem. S „anatomicky správným“ držením těla vypadá člověk atraktivněji, mladistvěji a vyrovnaněji. Naše tělo je naší vizitkou a osobním nástrojem jednání. V dnešní době, kdy je vzhled společností považován za důležitý atribut, je tohle dle mého názoru velice příjemná přidaná hodnota :) .

Zdroje, ze kterých jsem při psaní článku čerpala: skripta Spiraldynamik pro rok 2009/2010, Lenka Kazmarová, kniha Dítě od hlavy až k patě v pohybu, Renate Lauper, kniha Držení těla, analýza a způsoby zlepšení, Christian Larsen, Claudia Larsen, Oliver Hartelt, web http://spiraldynamik.cz/ a v neposlední řadě informace, které nám na kurzech předává úžasná školitelka SD Lenka Kazmarová.

Závěr

Před dvěma dny jsme se vrátila z pětitýdenního pobytu v Thajsku a pomalu se začínám akliamtizovat na místní poměry. Jaká byla tahle již moje druhá cesta do Asie?

Ve zkratce: plná nečekaných zážitků, mnoho skvělých lidí, krádež (která v poměru skvělých zážitků zapadla hluboko do zapomnění), výborná škola, snad všechny druhy počasí kromě sněhu, posílení důvěry v sebe sama. Každému bych doporučila aspoň jednou v životě někam odjet o samotě, je skutečně výborné vyzkoušet si, jak jste schopni si poradit s nástrahami osudu...

Co se týče školy, tak jsem byla naprosto spokojená. U slepého mistra Mr. Sinchai jsem získala jiný náhled na to, jak je možno pracovat formou Thajské masáže. Bohužel jeho angličtina nebyla dostačující na to, aby zodpověděl většinu mých dotazů, to mě iritovalo, proto jsem u něj po týdnu skončila a přesunula se do školy Sunshine Massage School. Tam jsem absolvovala 3 týdny výuky se dvěma různými učitelkami. Do téhle školy se příští rok určitě vrátím, neb zde jsem nenašla ani jednu věc, kterou bych jim vytkla. Učitelky vzdělané, s naprosto dostačující angličtinou i na zvídavé nevšední otázky, styl výuky mi sedl. Mnoho nových poloh, možnost pracovat ve větší míře chodidly či lokty (bude se hodit, zvláště u konstitučně mohutnějších klientů), nové protahovací manévry (potěší klienty, kteří jsou pohybově aktivní a potřebují tělo zregenerovat a pořádně protáhnout), nové znalosti ohledně energetických drah a spousta dříve unikajících souvislostí byla odkryta. Záver ze školy: naprostá spokojenost.



Studium byla jedna číst mého pobytu. Druhá část, na kterou jsemměla vyhrazen jeden týden měla být dovolená. Jak já se těšila. Měla jsem v plánu týdne zůstat na ostrově Koh Chang a úplně se vyhnout Bangkoku, který jsem po návštěvě z roku 2008 nenáviděla. Počasí mi ale trochu zamíchalo karatmi a po třech dnech nonstop deště na ostrově jsem se s radostí přesunula do Bangkoku. Tentokráte jsem si to tam užila. Bydlela jsem v krásném hotelu s bazénem na střeše, přímo v centru města. Vzhledem k tomu, že jsme měla 4 dny na to načerpat síly a zregenerovat se a připravit se na návrat do reality Brněnské, tak jsem zvolila relaxaci. Ráno vydatná snídaně a pak až do 6 hodin do večera u bazénu na střeše. Naprosto mi to vyhovovalo, přečetla jsem dvě 600stránkové knihy, trošku se opálila a načerpala síly. Ono, komu, by se chtělo ve 40 stupních a hutném smogu chodit po památkách. Navíc, když už jsme je všechny jednou viděla. Oproti minulé návštěvě jsem si i docela dost užila nočního života, který je směsicí bavících se Thajců a zápaďáků. Seznámila jsem se s mnoha lidmi různých národností, poslechla si mnoho příběhů, nasdílela mnoho pozitivní energie, povykládala ze pár svých příběhů, probrala věci pozemské i nadpozemské a potrdilo se, že skutečně platí: jiný kraj,jiný mrav. A tím nemyslím rozdíly mezi asiaty a evropany/američany, ale i rozdíly mezi evropskou mládeží.



Celkově byl tenhle pracovní výlet nadmíru povznášející a těším se, až příští rok zase zvednu kotvy a vydám se do téhle kouzelné země.